Mocná duše

Kapitola 3.

Tato a spoustu jiných otázek mu v hlavě vrtalo až do večera. Máma se ten večer ptala, jestli je všechno v pořádku, ale on nad jejími starostmi jen pokýval hlavou a po večeři hned zamířil do svého pokoje. 
Usedl ke stolu a na utržený kousek papíru naškrábal slovo RESET. Napadlo ho, jestli se nějaké to "použití" neskrývá v tom slově jako takovém, ale ať skládal a odebíral písmena jak chtěl, kromě značky tolik populárního antiviru mu nic zajímavého nevzniklo. 
"Lao! Běž si vyčistit zuby!" 
"Moment!" Naposledy se zadíval na slovo před sebou. Musí v tom být něco víc, než restart hry. Prostě musí...táta přeci blázen není. 
'Možná to má co dělat s tím "Podzemím"...' pomyslel si. Natáhl se ke klávesnici. 

Podzemí - objevte neznámá podzemí opuštěných měst! 
'Tak to asi ne...'
Podzemí - linky metra se zanedlouho rozšíří!
'Jo, úplně něco pro mě...co je dál..?'
Podzemí - Co přesně osvobodilo monstra z Podzemí? Co zničilo Bariéru?
'Monstra..?'

Poslední odkaz rozklikl. Obsahoval asi dvacet let starý novinový článek, ve kterém se nějaký novinář snažil popsat náhlý příchod "monster" mezi lidi a vysvětlit, jak se přesně dostala ven ze svého vězení v "Podzemí". Údajně šlo o použití šesti duší lidí, kteří v Podzemí mezi monstry tragicky zahynuli, a všech duší monster, které se spojily, aby jejich síla nahradila poslední sedmou duši, kterou potřebovali ke zničení bariéry. Jak přesně se to stalo však velvyslankyně monster - Frisk Dreemurr tají. 

'Ale...Frisk Dreemurr je moje máma...,' pomyslel si Lao. 'Co má ta co dělat s nějakými monstry a Podzemím? Nikdy mi nic o monstrech neříkala...nebo jo?'
Zapátral v paměti. Nikdy nepatřil mezi děti, co se bojí monster pod postelí nebo ve skříni. Jeho postel měla úložný prostor a skříň poličky s hračkami, bylo nemožné, aby tam nějaká monstra byla. A i kdyby byla, nebál by se jich, protože...protože...
"Ta knížka..." zašeptal náhle. "...ta knížka od táty, kterou...mi máma kdysi četla." 

Natáhl ruku na poličku nad sebou a nahmatal tenoučký svazek papírů v pevných, očividně ručně vyrobených deskách. Na jejich přední straně byla namalovaná tajemně vypadající hora s lesy v úpatí a nad ní se zlatě skvěl název. 
"Příběh z Podzemí," přečetl Lao nahlas a knihu otevřel. Dál bylo věnování. "Pro moji milovanou Frisk." Otočil stránku a narazil na začátek příběhu. Unaveně se opřel a dal se do čtení. 

Venku na Povrchu byl překrásný den. Ptáci zpívali, květiny rozkvétaly, po dávné válce mezi lidmi a monstry nikde ani památky. Obě rasy již žily po celé generace odděleně; vítězní lidé na Povrchu, poražená monstra v Podzemí pod horou Ebott. 
No...a právě v tento překrásný den spadla do Podzemí mladá dívka. Zprvu se bála a nevěděla, co se děje, ale jakmile před sebou spatřila chodbu, strach rychle nahradila zvědavost a ODHODLÁNÍ.

To poslední slovo, jakoby Laa trochu zahřálo u srdce. Přeskočil pár řádků textu, aby se dostal k tomu, co hledal. 

...a zrovna v okamžiku, kdy se dívka skrčila strachy, na ni dopadl veliký stín. A když vzhlédla, spatřila veliké monstrum, které ji zachránilo svou magií. Monstrum k ní pak bylo velice milé a štědré, ale samo bylo přitom velice osamělé a nechtělo, aby dívka odešla. Ta ho však objala a...

Chlapec přestal číst a zamyslel se. Ano, sice už ví, že jeho máma byla v Podzemí mezi monstry a přežila, ale pořád to nic nevypovídalo o jeho tátovi. Zavřel knihu a zadíval se na protější zeď. A v tom mu to začalo docházet. 
'Jestliže mě strejda Papyrus oslovuje "Člověče"...a táta byl jeho bratr...'
"Lao!" Tentokrát už jeho máma otevřela dveře pokoje, založila si ruce na hrudi a ušklíbla se. "Ty zuby, prosím pěkně."
On na ni ale zůstal jen zírat. Nevěděl, co říct, jak to říct, a především, zdali něco říct. 

Jeho výraz ji očividně zmátl a na jejím čele se utvořila hluboká vráska starosti.
"Lao, děje se něco?" zeptala se, ale pak jí pohled sklouzl na knížku v jeho klíně a na starý článek na monitoru jeho počítače. Papírek se slovem RESET naštěstí stihl schovat pod dlaň. 
Její malé oči se znovu upřely do těch jeho, zatímco pomalu přešla k jeho posteli a usadila se na ni. 
Chvíli na sebe takhle hleděli, beze slova nebo zvuku. 

"Táta byl monstrum, že jo?" vyřkl nakonec Lao otázku, která visela ve vzduchu. 
"Ano," přikývla Frisk. "Byl monstrum. Monstrum s tím nejlepším smyslem pro humor."
Zadívala se do stropu a nad milou vzpomínkou se pousmála. 
"Heh, jo, to jsi mi říkala, s tím smyslem pro humor," uchechtl se chlapec. "Ale proč jsi mi nikdy neřekla, že byl monstrum?"
"Záleží na tom?" Pohlédla na monitor na jeho stolu. "Jen se podívej. Jakmile se monstra vyškrábala zpět na povrch, hned to vzbudilo pozornost. A když se oficiálně uzavřel mír, lidé si i tak začali šuškat, čeho všeho může být monstrum schopné...i když přitom vůbec nevědí, z čeho taková duše monstra je."
"Jak to myslíš, mami?"
"Monstra jsou úplně jiná než lidé."

Náhle si přiložila ruku ke hrudi, a když jí odtáhla, na dlani se jí vznášelo jemně zářící červené srdce. Bylo docela malé, ale zářilo jasně a sytě, jako kdyby se v něm skrývala velká síla. 
"Co to je?" zeptal se Lao a zvědavě na ně pohlédl. Jako by ho už někdy viděl...
Frisk Dreemurr se usmála.
"Nejlepší bude, když ti to vysvětlím hezky od začátku."
Pak proti němu vyrazila dlaní a pevně sevřela jeho rameno. Až moc pevně. 
"Au!" vyjekl chlapec překvapeně a odtáhl se dál. 
Ale bylo pozdě. Vše okolo se ponořilo do temnoty a poslední, co zahlédl, byl záblesk malých červených očí.