VI.

17 4 6
                                    

Prázdniny? Jsou u konce.
Caitlyn? Postupně se dostávala do stavu, kdy brečela. Nechtěla k těm lidem. Brečela nepřetržitě, měla oteklé oči...začala myslet více depresivně. Nedokázala si připustit smrt milovaného dědečka. Jak vždycky říkal, jak se těší až dívenky odmaturují. Bohužel...

Nadešel den, kdy se měli sejít v ústavu u babičky. Byla tam slavnost. Cai se docela těšila, že babičku uvidí. Na místě to na ní ale vše dopadlo a měla co dělat, aby se z ní nestala fontánka. Když strejda došel pro babičku, dovedl jí až ke stolu. Měla to 2 kroky od židle, ale z ničeho nic se zastavila. Ptali se jí, proč nejde, říkali jí, ať jde. Ona odpovídala
,,Vždyť jdu..."
Nešla.
Trvalo asi 5 minut, než ji dostali na židli...byl to pro dívku hrozný pohled....

Vždy je na babičku hrozný pohled...ta zoufalost v očích...
Ta samota...
Ten smutek...
Nejraději by brečela...

A Caitlyn?
Ta teď leží v posteli a dopsala knihu.
16.9.2017   02:16 AM

AlzheimerKde žijí příběhy. Začni objevovat