Dead boyfriend ✔

8. HAPPY END

Harry

Ráno. Je ráno a já jsem připravený zemřít. Ale než se tak stane požádám Louiho o ruku. Ráno jsem si přivstal. Doletěl do nemocnice, kde mi uteklo pár neposedných slz a vzal si ze šuplíku krabičku s prstenem. Doletěl jsem zase zpět kde už bylo všechno připravené. Chtěl jsem zavolat Liamovi a Niallovi ale...nešlo to. Louis se probudil asi o hodinku později.

,,Dobré ráno zlato" pozdravil jsem Louiho s úsměvem.

,,Dobré" podíval se na mě s uslzenýma očima. Došel jsem k němu a obejmul jsem ho.

,,Lou...ššš. Neplač. Pojď se napapat. Chtěl bych ti něco říct." oznámil jsem mu.
Loui na to kývl hlavou a šel jíst. Když už měl téměř dojedeno, začal jsem.

,,Louisi. Když. Když jsem ještě žil tak jsem tě nepodvedl..." začal jsem.

On začal ale rychle kývat hlavou a opakoval pořád dokola: ,,Já vím, věřím ti, já vím, promiň."

Vypadal strašně!

,,Hej! Louisi! Nech mě prosím teď mluvit ano? Děkuju. Když si přišel domů chystal jsem zrovna oslavu. Nejen našeho výročí ale také zasnoubení." na to se Loui rozplakal naplno.

,,Chtěl jsem mít vše připravené ale ty si přišel brzy a já to nestihl. Byl jsem nervózní a...a upřímně...ty si mi moc nepomáhal. Obvinil jsi mě z toho, že jsem tě podvedl. Chtěl jsem ti to vysvětlit, ale nedal si mi příležitost. Když si utekl, chtěl jsem tě požádat cestou. Bohužel se stalo to, co se stalo," Loui chtěl promluvit a tak jsem si stoupl a došel k němu, ,,ššš lásko. Počkej ještě chvilku. Vzhledem k tomu, že dnes je poslední den a mé křídla jsou stejná už asi pět dnů a-asi asi to nezvládnu. Ale něco ti chci říct. Chci tě poprosit dokud můžu." klekl jsem si. On s údivem otevřel ústa.

,,Louisi Williame Tomlinsone...byl bys tak dokonalý, hodný, úžasný a nevím co ještě všechno," uchechtl jsem se a vyndal krabičku ,,a vzal by sis mě za muže? Já-já vím že to nestihneme ale..."

Lou mě povalil na zem a  spustil: ,,Vezmu! Vezmu si tě moc rád Harry! Miluju tě! Tak strašně moc tě miluju!!" zašeptal mezi vzlyky.

Mé křídlo najednou zbělalo. Celé! Tedy...téměř asi čtyři peříčka zůstala šedá, ale to snad nevadí. Radostně jsem ho objal a políbil. Louis pořád plakal ale řekl bych že teď už asi radostí. Po chvíli kdy se Louis zklidnil jsem si na něj obkročmo sedl a jemně jsem mu navlíkl prstýnek.

Nějakou dobu potom jsme se spolu ještě líbali a pak Louis vyskočil a s nadšením volal Niallovi i Liamovi, se kterým se i Louis sblížil. Naštěstí né zase moc. Po půl hodině pak kluci přišli a povídali si s Louisem. Loui jim ukazoval svůj nový prsten a já jsem si přišel jak pátý kolo u vozu.

,Nevidí mě.‘ řekl jsem si v duchu a všiml si že sám sebe opět nevidím. Zrovna to asi využiju. Vyšel jsem po schodech do ložnice a otevřel okno. Vylítl jsem a letěl jsem rovnou do nemocnice. Jsme s Louim zasnoubení. Měl bych být šťastný. Mám i bílá křídla tak proč? Proč se mi chce brečet? Nechápu ani sám sebe. To už je dost blbý. Seděl jsem u svého těla. Měl jsem zavřené oči. Nebylo to divný protože to tělo nevypadalo jako já. Já mám křídla, hladkou pleť, mohu rozhodovat o naší budoucnosti. Kdežto tohle tělo...je nic. Jen leží, nic nezmůže, je ošklivé. Co tak najednou ta deprese? Vždyť přežiju. Měl bych se uklidnit a vrátit. Ano. To je přesně to co teď potřebuji. Doletěl jsem domů a došel ke stolu kde všichni seděli.

Čekal jsem že mě Louis bude hledat ale on se právě teď skvěle bavil s Liamem! Snad nežárlím! Asi jo. Ale můžu si to dovolit. Louis je můj snoubenec. Mám právo žárlit.

Na hodinách právě odbíjelo půl šestý, a já chtěl v sedm hodin vyrazit. Ale copak mohu? Ti dva tu pořád sedí a já ani nemám čas se rozloučit s Louim. Třeba zemřu a jim je to všem naprosto ukradený! Musím je vyhodit. Teda jako nějak nenásilně ale chápeme se ne?

Zviditelnil jsem se a zašeptal Louisovi: ,,Loui! Už je nech. Já za chvíli musím jít!" žadonil jsem a on tak naštěstí udělal.

Poté nastala půlhodinka mazlení, líbání, povídání a všech těchto dokonalých věcí.

V půl sedmé jsme se vydali společně do nemocnice.

Šli jsme do pokoje, kde jsem ležel a Louis se složil. Spadl na kolena držel si pusu a hrozně moc plakal.

Opatrně jsem mu pomohl vstát a usadit na židličku vedle postele. On chytl ruku mého těla a začal na mě, neboli na mé tělo mluvit.

"Lou já vím že je to pro tebe šok ale teď by bylo lepší abychom se rozloučili spolu" Loui vstal došel ke mě a procítěně mě políbil. Měl tak dokonalé rty! Já jsem se pousmál a lehl si 'na své tělo' Loui na to všechno jen koukal.

Louis

Odbila sedmá hodina a já jen koukal na Harryho jak mizí. Najednou už ležel na posteli jen pochroumaný Harry.

Po chvilce přišel doktor a pověděl mi "Pane Tomlinsone...Váš přítel zde leží už měsíc, a pořád nic. Ba naopak. Zdá se mi že se jeho stav zhoršuje. Pokud se do týdne neprobudí budeme ho muset odpojit." To ne! Jakto?

Nechápu to. Tohle se nestane. On se probere. Musí. Dal jsem mu jemnou pusu na čelo a zaregistroval jsem jak se jeho koutek úst zvedl. Máme vyhráno!

...

Koukal jsem šťastně na svého manžela jak si hraje s naší dcerkou Darcy a naší kolií Woofy. Já jsem seděl na lavičce u domu s Larrym který mi předl na klíně.
Harry ke mě přišel a pohladil mě po tváři.

,,Nad čím přemýšlíš zlato?" optal se.

,,Nad minulostí." odpověděl jsem. Harry mě políbil a usmál se.

,,Už se tím netrap! Pojď!" pobídl mě a já byl nucen odložit Larryho.

Následoval jsem Harryho a začal blbnout s Darcy které už bylo pět let. Adoptovali jsme ji když jí byl jeden a kousek. Ten čas tak rychle letí. Z mého přemýšlení mě vytrhl až Harry který mě chytl a sprostě hodil do bazénu! Sám za mnou pak skočil a vzal si do náruče malou Darcy. Tohle je naprosto dokonalý život! Přesně takhle jsme si to s Harrym plánovali a vyšlo nám to! Šťastně jsem skočil na Harryho a procítěně jsem ho s láskou políbil.

Všem moc děkuju za podporu! Snad se vám příběh líbil! 💕😍