~Panna a vojevůdce~ ×

2.

Dalšího rána se Johanka probouzí se zvláštním pocitem. Tiše vstává, aby neprobudila bratry a sestru a vydává se za velitelem pevnosti Vacouleaurs.

U bran pevnosti se dostává ihned do pře s hlídačem. ,,Potřebuji se tam dostat. Musím mluvit s velitelem." snaží se unaveně. ,,Nepustím tě dovnitř." vydechne hlídač a zkříží ruce na mohutné hrudi. Johanka se ale stejně dále snaží dostat se za brány pevnosti.
Nakonec se jí to přece podaří.
Vběhne do dvora. ,,Roberte!" křičí za velitelem pevnosti, kterého uzře před sebou. ,,Vlezla mi sem. Já za nic nemůžu, pane." brání se hlídač. ,,Co by rádo to děvče, Lukasi?" ptá se ho Robert. ,,Potřebuje s váma mluvit." řekne Lukas. ,,Povídej, dítě." řekne Robert a přejde k ní. ,,Bůh si mě vybral. Máš mi dát koně, družinu a mužské šaty." zvedla Johanka hlavu. ,,Ona je blázen." šeptne kdosi. ,,A navíc mu tyká." přidá se další.
Kapitán La Hire vychází z vysokých dveří, podívat se, co se děje venku. A vidí ji. Vysokou plavovlasou dívku. Stojí nebezpečně blízko Beaudricourtovi a snaží se mu jakoby vnutit svou pravdu.
Líbí se mu.
,,Kapitáne La Hire." pokyne mu Robert. La Hire přichází blíže a zadívá se na Johanku. ,,Co je zač to děvče?" táže se. ,,Jsem Johanka. Dcera domrémského rychtáře." odpovídá mu děvče. ,,Myslí, že nám může pomoci v boji." otáčí se na něj Robert. ,,Tohle dítě? Tak to ty jsi ta panna, co má spasit tuhle zemi?" ptá se jí La Hire.