~Panna a vojevůdce~ ×

3.

Jako první dostává Johanka mužský šat.
Pak ji La Hire bere do stájí. Robert řekl, že má mít vlastního koně.
Johanka se zasněně zadívá na bílou klisnu přímo před sebou. Přechází k ní a hladí ji po hlavě. La Hire přichází hned za ní a klisna spokojeně zařechtá a nechá se od něj pohladit. ,,Ta je nádherná." šeptne Johanka. ,,Jestli se ti líbí, tak je tvoje." říká s úsměvem La Hire. ,,Nikdy jsem nejela na koni." zadívá se na něj dívka.

La Hire vyvádí klisnu ven na louku a pomáhá Johance nasednout. Sedá si za ni a jemně ji chytá kolem pasu. ,,Chyť se hřívy." zašeptá jí do ucha. Pobízí klisnu k chodu.
Objedou celou louku, a pak, když La Hire pomáhá Johance sesednout, jejich​ pohledy se setkávají. Johanka před ním stojí se zvláštním pocitem.
Má nádherné oči. Nikdy ho neviděla takhle zblízka. Vítr si pohrává s jeho dlouhými tmavými vlasy. A ona čeká, jestli něco udělá. Zvedá ruku a upraví jí dlouhý cop na rameno. ,,Měli bychom se vrátit." šeptne.

Ještě ten večer sedí La Hire, Johanka a Robert v jeho komnatách a společně píší dopis králi.
Nakonec se Robert podepíše a dopis přečte.
,,Dobrá." ozývá se La Hire, ,,Zítra ráno se s družinou vydáme do Chinonu."
Robert a Johanka souhlasně kývnou.
,,Měla by ses podepsat taky, děvče." osloví Robert Johanku. ,,Já to ale neumím." řekne dívka. ,,Posaď se sem." řekne La Hire a ukáže na prázdnou židli vedle Roberta.
Jemně uchopí Johančinu ruku a chytí s ní brk. Namočí ho do kalamáře s inkoustem a společně pomalu napíší to pro něj tak nádherné slovo.
JOHANKA.