Pusa po Italsku

Sbohem - 9th day

Tak a je to tady. Dnes jedeme domů. Sice jedeme až k večeru, ale celý den uklízíme, balíme atd.

"ach jo! mě se taak nechce domů!" vzdychla Katka. Měla slzy v očích. "zlato mě se taky nechce, byla jsem tu už po sedmé a vždycky brečim, jako právě teď" zakuňkala jsem a obejmula jsem jí. Obě jsme brečeli. Dneska nás ani jeden z kluků nechtěli vidět. Prý truchlili. Tak se s nimi pujdem večer rozloučit. 

S Katkou jsme šli ještě na pláž. Vzali jsme si ručníky a lehli si. Neskutečně nám tekly slzy až jsme se tomu smáli. Kolem šla partička kluků. Celou dobu na nás koukali. "6e by další partička kamarádů?" zeptala jsem se se smíchem a se slzami v očích Katky. "jen kamarádi? , si se posrala ne?" dodala se smíchem.

Bylo hrozný vidět, že lidi kolem nás co tu byli tu nespíš ještě budou, nebo že tu dokonce bydlí. Nakonec jsme se v 16:00 rozhodli odejít. Ještě jsem si šla naposledy namočit nohy do moře a obalit si je v písku. Nakonec mě napadla jedna věc. Na pláži jsme měli pet flašku se zbytkem vody. Tak jsem jí dopila a nabírala jsem do ní písek. "2 kila písku mi snad drobet připomene tady to nekonečno" řekla jsem Katce. "naberu si taky, potřebuji vzpomínky. nestačími jen fotky, potřebuji písek, mušle, mořskou vodu...." vyhrkla Katka.

Odcházela jsem se smutkem v očích. V jednom plážovém stanu seděl Angelo. Viděl jak brečím a nejspíš mu došlo, že jedem domů. "Elisa, Elisa...wait please" mával a hlasitě na mě volal. "Buon rientro! "...."grazie, mile grazie" odpověděla jsem."co žee? co řikal? že jsi dobrá v posteli?" zaječela Katka. "ježiš Kačako!! ne popřál nám hezký návrat" odpověděla jsem naštvaně. "ahaa" Řekla překvapeně Katka. Doma jsme jen odhodili ručníky, převlíkli se a šli objednat pizzu. Asi po půl hodině jsme se vrátili s metrovkou. Koupili jsme si jí, aby jsme měli něco k večeři.

 V  půl šestý jsme se vydali za klukama. Vůbec jsem se tam netěšila, protože loučení je pro mě ta nejhorší věc. Potkali jsme je kousek pod villou. Oba měli zarudlé oči a tekli jim slzy. Zase jsem se rozbrečela a běžela za nimi. Obejmula jsem Demetria. Oba jsme se drželi pevně. Odklonili jsme se a začali vášnivě líbat. Nemohli jsme se pustit. Nešlo to. Už jsme se drželi a líbali půl hodiny. Pustili jsme se. Podal mi malou dárkovou taštičku. Poděkovala jsem a vzala do ruky. Když jsem se podívala do ní. Byli tam korálky na mojí pandoru. Nejdříve korálek v barvách itálie, a potom ve kterém bylo vyřezáno D+E. Ještě jednou jsem ho objala a poděkovala jsem mu. Já mu dala ovšem taky dárek. A to naše společné fotky. A tričko z Calvina.

Už nastal ten čas. Čas odjezdu. Poslední pusa, poslední dotiky. Nastoupili jsme do auta. "te amo Dem <3 " řvala jsem z okénka. "te amo babe" zařval na mě.

Hrozně dlouho jsme s Katkou jen brečeli a objímali se. Nedokážu si to představit. Už neucítim jeho vůni, jeho plné rty, jeho jemné velké ruce. Nebudu mít ráno na sobě jeho tričko a neuvim jeho krásné hnědé oči. Ty samé pocity měla Kačka. Každý rok, když jedeme domů vydíme na sicílii svítící maják. Rozbrečela jsem se ještě víc, protože mi nebude chybět jen Demetrio, ale i jiný lidé, moře, teplo, atmosféra.

Asi do 3 do rána jsem si s Demetriem psala. Nemohli jsme přestat, ale on už u mobilu usínal, tak jsem mu řekla ať jde spát. Já s Kačkou jsme poslouchali písničky a většinu cesty probrečeli. Poslouchala jsem písničky, které mi vždycky toto místo připomínají. Zapla jsem mobil a držela obrazovku. Měla jsem tam jak se s Demetriem líbáme, ale to už asi víte. Pouštěla jsem si to furt dokola, prohlížela galerii a projížděla instastories.

Bylo to pro mě hrozný. Hrozně moc. ! Demetrio měj se tam krásně, miluju tě zlato!