Volterra's vampire

,,Půjdu dál."

,,Co prosím!" ozvalo se po celé Itálii. ,,Moje dcera se kvůli vám teleportovala neznámo kam?!" křičel Caius na Jane, Aleca a Demetriho. Oni tři stáli ve Velkém sále před vládci. Dva z vládců se snažili držet Caiuse, aby třem gardistům neutrhnul hlavy, a Caius na ně celou dobu křičel.

,,Asi tak nějak." pípnul Alec. Doslova pípnul.

,,Zkoušel jsem ji najít, ale její pach se nedá chytit." řekl Demetri. ,,Nejspíš když se teleportuje, tak za sebou pach nezanechá." odůvodnil svůj neúspěch, který ho docela hodně štval. On. Nejlepší stopař nedokázal někoho vystopovat.

,,Tak se snažte dál!" zakřičel Caius. ,,Najdete ji, a pokud ne, tak se dalšího dne nedožijete! To vám garantuji!" Tři gardisti s kýváním hlavy rychle zmizeli ze sálu. Caius se postavil a ze vzteku zničil jednu starožitnou vázu, která stála na jednom stolku v rohu.

,,Proč to vždy odnese nějaká váza?"

Viktorie:

Byla jsem Edwardovi tolik vděčná. Nemyslela jsem si, že by kvůli mě letěl až do Itálie. Ale on to udělal. A proto jsme teď stáli před Palazzo dei Priori. Byla jsem ráda, že konečně vidím domov. Podívala jsem se na Edwarda.

,,Nemusíš chodit dál, jestli nechceš." řekla jsem mu. V letadle mi vysvětlil vše, co se asi před čtvrt rokem stalo. Že málem přišel o svou milovanou Bellu.

,,Půjdu dál. Když jsem sem už letěl, tak už tě odvedu až k tvé rodině." řekl. Vděčně jsem se na něj usmála.

,,Děkuji." řekla jsem mu. Pak jsem se otočila zpátky ke dveřím a stiskla kliku. Dveře se otevřely, a v nich stál jeden gardista.

,,Kdo jste?" zeptal se, přičemž se na mě nedůvěřivě podíval.

,,Já jsem Edward Cullen. Přivedl jsem vám zpátky malou princeznu." řekl Edward a ukázal na mě.

,,Jste očekáváni?" zeptal se. To je magor.

,,Já vždycky." řekla jsem. Když nás i nadále nechtěl pustit, chytila jsem Edwarda za ruku a teleportovala se s ním do chodby před Velkým sálem.

,,Tak. To bychom měli." řekla jsem. Pak jsem se rozběhla ke dveřím a otevřela je. Dva trůny ze tří byly obsazené. Aro seděl na svém trůnu, a četl nějakou knihu. Můj táta seděl na svém trůnu a házel po zdi zlé pohledy. Chudák zeď...

,,Tati!" zakřičela jsem a rozběhla se ke svému tátovi. Objal mě. Nečekala jsem to, ale přesto jsem byla šťastná. Konečně jsem zase doma. Se svou rodinou. Táta mě zvedl do náruče. Pak se podíval na Edwarda.

,,Edwarde, nečekal jsem, že tě tu uvidím tak brzy." řekl Aro. 

,,To Edward mě přivedl zpátky." řekla jsem. ,,Teleportovala jsem se totiž do Ameriky, Do-" zamyslela jsem se. ,,-Forks." vzpomněla jsem si. ,,Tam mě našli Cullenovi, a Edward se nabídl, že mě doprovodí zpět do Volterry." popsala jsem jim ve zkratce jak vše bylo. Aro se znovu podíval na Edwarda.

,,Tak to ti potom velmi děkujeme, že jsi přivedl Viktorii ve zdraví domů." řekl diplomaticky. 

,,Nemohl jsem ji nechat samotnou ve Forks. Ani ji poslat samotnou letadlem až sem. Musel jsem to udělat." řekl Edward lhostejně. ,,Myslím ale, že už půjdu. Musím stihnout letadlo." řekl a měl se na odchodu, když ho Aro zastavil. 

,,A jak se má Isabella?" zeptal se. Edward se zarazil.

,,Dobře." odpověděl Edward neutrálně.

,,Víš co jste slíbili. Jak jsem řekl. Volturiovi nedávají druhé šance." řekl táta. Edward ho probodl pohledem.

,,Samozřejmě." řekl. ,,Ahoj Viki!" řekl   ještě. Usmála jsem se.

,,Ahoj Edwarde." zavolala jsem ještě, ale to on už byl pryč. Možná dobře pro něj. Táta se podíval na mě.

,,Jak jsi se dostala do Ameriky?" zeptal se mě. Zakoulela jsem očima. 

,,Teleportací. Zkoušela jsem se zlepšit v ovládání svého daru, ale před teleportací jsem pomyslela na Ameriku a už jsem byla tam." řekla jsem s hranou dramatičností. Táta mě postavil na zem. 

,,Myslím, že bychom měli zavolat Jane, Aleca a Demetriho zpět. Vydali se tě totiž hledat.“ řekl Aro. Udivila jsem se.

,,Oni se mě vydali hledat?“ zeptala jsem se. Nečekala jsem, že by se tři nejlepší gardisti vydali hledat zrovna mě. Možná nějací obyčejní gardisti jo, protože by jim to bylo přikázané, ale oni?

,,Felixi, vydej se s několika dalšími pro Demetriho, Jane a Aleca. Jinak bychom se jich asi nedočkali.“ řekl Aro. Felix kývnul a zmizel. Táta se na mě podíval.

,,A ty se teď půjdeš oslrchovat a spát.“ řekl mi. Protočila jsem oči.

,,Ale tati, jsou dvě hodiny odpoledne!“
odporovala jsem.

,,Nesmlouvej se mnou.“ řekl a postavil mě na zem. ,,Jdi.“ řekl. Povzdechla jsem si a vydala se ke dveřím Velkého sálu.

,,Dobrou!“ zavolala jsem ještě než jsem za sebou zavřela dveře. Pak jsem se vydala do pokoje.

******

Argh... Řeknu vám, že tato kapitola byla pro mě asi nejtěžší napsat. Vůbec s ní nejsem spokojená. Ale co... Napište mi, jak se vám líbí. ❤

Vaše
Nikisekt