The Hardest Decision || Drarry

19. kapitola - Odhalení pravdy

„Ty si se úplně zbláznil!" křičela na chodbě nemocnice sv. Munga vysoká blondýnka a u toho rozhazovala rukama v nechápavých gestech. Před ní stál jako hromádka neštěstí Harry s rukama zabořenýma v kapsách. „Jak si mohl mu tohle říct?! U Merlina, Harry! Když dám stranou to, že se jedná o mého bratra, tak ses i tak zachoval naprosto... pitomě! Víš, co si teď o tobě bude myslet?!"

„Vím," povzdechl si kudrnatý a následně vytáhl jednu ruku a promnul si kořen nosu pod kulatými brýlemi. „Prostě jsem asi zpanikařil."

Beth nevěřícně zavrtěla hlavou. „Seš bystrozor, Harry. Neměl bys panikařit. Hodně bych se divila, kdyby s tebou ještě promluvil. Kdybych nepřišla včas, mohlo to být všechno ještě horší. Ministr už měl nachystané papíry s výpovědí, uvědomuješ si to? Neplnil si rozkazy."

„Já vím," zasténal znovu Harry a též rozhodil rukama. „Jsem idiot," sesunul se na lavičku u jedné ze zdí chodby a kývl na procházejícího kolegu z ministerstva.

Beth se posadila vedle něho. A dlouhou chvíli mlčela, než se znovu rozmluvila. „Dostal jako ošetřujícího lékouzelníka Nevilla. Ale je tam i Lenka a Mia. Nevím, jestli to tomu všemu ještě nepřihorší, když je viděl u tebe doma," zamumlala tentokrát už tiše. To jak na Harryho křičela, muselo být slyšet po celé nemocnici. Divila se, že ji nikdo nevyhodil.

„Nechceš ho taky vidět?" zašeptal tiše Harry, když si opřel temeno hlavy o zeď za sebou. Byl to přece její bratr. Myslel si, že spíš bude u něho, než tady na chodbě s ním.

Blondýnka zamručela. „Chci. Ale vzhledem k tomu, že jsem ho já omráčila, tak tam být až s probere, nechci. Kdybys viděl ten jeho výraz, když jsem na něho namířila hůlku. Chudák nic neví. Myslí si, že je člověka přitom... je kouzelník z čistokrevné rodiny. Je to Malfoy. Draco Malfoy!"

Harry sebou škubl. Draco Malfoy. Už žádný Thomas Felton, teď už jen Draco Malfoy. To jméno k němu jistě sedělo, ale Harry si ho moc nedokázal zatím spojit s blonďákovou tváří, protože mu sám od začátku říkal Thomas.

„Promiň," zamumlala následně dívka, když si Harryho škubnutí všimla a natáhla dlaň na černovláskovo rameno. „To se srovná."

Harry jen přikývl hlavou.

Chodbou se následně rozlehly těžké kroky. „Pane Pottere?"

Harry se pomalu postavil před svého nadřízeného a znovu kývl hlavou na pozdrav s obrovským knedlíkem v krku. Jen doufal, že ho opravdu nevyhodí. „Pane."

„Abyste věděl, tak váš přístup k této misi se mi opravdu nelíbil. To ale neznamená, že bych si vás nevážil pro to, co jste dokázal. Vypátral jste syna panu a paní Malfoyovým a ti vám jsou natolik vděční, že se přimlouvali dokonce i u samotného ministra," řekl pomalu tvrdý hlas vedoucího bystrozora. „Na jeho příkaz vás proto nesu tento papír," natáhl ruku s listem před sebe a trpělivě počkal, dokud si ho Harry nepřevezme.

„Vyhazov?" zeptal se černovlasý, aniž by si něco na pergamenu přečetl.

Vedoucí bystrozor povytáhl obočí. „Poslouchal jste vůbec, co jsem vám před chvílí řekl, pane Pottere?"

Harry se už nadechoval k odpovědi, že vlastně ani moc ne, když ho přerušil hlasitý zděšený výkřik, který se rozléhal celou chodbou. Díky tomu také prudce otočil hlavu ke dveřím na jejím konci, kde měl ležet Thomas, tedy Draco.

Neváhal ani vteřinu, upustil složený pergamen a bez omluvy se rozeběhl k inkriminovanému pokoji, z kterého stále vycházel křik. Tentokrát ale i křik dalších hlasů.

„Uklidněte se, pane Malfoyi!" slyšel Harry křičet vedoucí sestru, která zřejmě jako jediná se snažila dát věci do pořádku, protože Nevilla ani Lenku rozhodně neslyšel.

Prudce rozrazil dveře od pokoje a vpadl dovnitř.

„Vypadněte! Slyšíte?! Vypadněte už! Dejte to pryč!"

Harry pohledem vyhledal křičícího blonďáka, která stál zády natisknutý v jednom rohu místnosti a v ruce držel vázu. Na zemi se leskla voda a u postele poté ležely řezané květiny. Neville stál s hůlkou v ruce u postele stejně jako vedoucí sestra. Lenka s Miou zřejmě pro něco odešla, protože ani jedna z dívek v místnosti nebyla.

„Pane Malfoyi! Uklidněte se! Lehněte si zpátky, ať vás pan lékouzelník může vyšetřit!" zašermovala vedoucí sestra hůlkou ve své ruce, aby případně mohla odvrátit let vázy, kdyby se jí snad blonďák opravdu rozhodl po nich hodit.

„Zmizte! Dejte to pryč!"

Harry se zadíval na svou vlastní hůlku, kterou svíral v dlani a rychle ji schoval do zadní kapsy džínů s pochopením v očích. „Neville schovejte hůlky," řekl rychle i dvou dalším osobám v místnosti a ani se neotáčel, když za svými zády zaslechl zastavit několik párů nohou.

Sám zvedl ruce před sebe a stoupl si před ve tvářích rudou sestru. Nejdřív chtěl blonďáka oslovit jeho pravým jménem, ale tak nějak vytušil, že by to nemělo účinek. Proto použil jméno, které ze svých rtů vypustil už tolikrát. „Thomasi!" zvýšil svůj tón hlasu.

Blonďák se zarazil a rozšířené zorničky upřel právě na Harryho. Následně rychle sjel očima na jeho ruce, jestli v nich Harry nedrží to, co ti všichni ostatní. To, co způsobilo, že byl tady.

Harry polkl. „Ahoj..." pokusil se o uklidňující tón hlasu. „Nechceme ti ublížit."

Blonďák se naježil. „Že to říkáš zrovna ty!" zasyčel skrze pevně zatnuté zuby.

Harry věděl, že udělal chybu, když blonďákovi nalhal, že ho chtěl otrávit, ale teď se s tím musel naučit rychle pracovat. Zpátky ta slova vzít nemohl. „Já vím. Udělal jsem chybu. Kdybys ten čaj vypil, jen bys usnul a probudil se taky tady."

„A to ti jako mám věřit?! Co je tohle za místo! Panebože, všichni drží v ruce ty zpropadené klacky, míří na mě, mumlají divná slova, kterým nerozumím! Věci tady lítají! Ta ženská mi neustále říká pane Malfoyi a snaží se mi do krku nalít zelené cosi, co neuvěřitelně páchne, tak co to má znamenat! Nejsem blázen, Evansi! Věci jen tak od sebe nelítají a zelené břečky nedokážou z minuty na minutu vyléčit bouli na hlavě!" zakřičel na Harryho hystericky blonďák, ale od své zdi se nehnul. Bylo vidět, že i když se to snažil zakrýt, byl vyděšený.

Harry polkl. „Já vím, že nejsi blázen, Thomasi... A taky vím, že je těžké tomuhle všemu uvěřit, ale je to pravda. Ty klacky jsou... čarovné hůlky a zelené břečky léčivé lektvary, které tě opravdu dokáží hodně rychle vyléčit. Nejsi blázen! Všichni tady jsme jako ty, jen ty jsi to do dnes nevěděl... Jsi kouzelník, Thomasi. Stejně jako my všichni," olízl si Harry rty. „Stejně jako já."

___________________

Ředitelské volno přijde vždycky vhod. :)

Snad se líbilo.

~Matthew~