The Hardest Decision || Drarry

20. kapitola - Porozumění

Blonďák na Harryho upřel pohled plný nedůvěry a velké dávky zmatení. Z jeho tváře se dalo snadno číst, že tomu všemu nevěří. Nakonec také dle očekávání po několika minutách naprostého ticha pevněji sevřel v rukách porcelánovou vázu a potřásl hlavou. „Proč mi tady všichni lžete," hlesl s třesoucím se hlasem.

Harry pokroutil hlavou. „V tomhle bych ti nelhal, Thomasi, prosím, věř mi," naléhal tiše a udělal opatrný krok blíže k vyděšenému mladíkovi. „No tak, pojď si v klidu sednout a promluvíme si. Všechno se ti vysvětlí. Já vím, že je to těžké, ale tvoji rodiče, kteří tě zřejmě vychovávali, nejsou tvoji praví rodiče. Ty máš tady u nás. Jsou naživu, zdraví a těší se na tebe, Tome, chtějí tě poznat. Opravdu."

Blondýn ale stejně zavrtěl hlavou s obrovským knedlíkem v krku. „Lžeš..." zašeptal chraplavě, jak se nedokázal přes nepříjemný pocit dostat. Bylo to na něho moc informací. A jen to, jak se sem dostal - ta holka, co stála za dveřmi Harryho bytu, byla mu tak podobná! Nějak ho omráčila pomocí toho kusu dřeva, co držela v ruce. Nechápal to!

Mladý bystrozor si olízl suché rty. „Když odložíš tu vázu, můžeme je jít společně navštívit. Jsou tady taky, jen na tebe nechtějí tlačit a čekají, až se na setkání s nimi budeš cítit ty sám. Slibuju, že nikdo na tebe nebude už hůlkou mířit," snažil se, co to jen šlo, blonďáka uklidnit. A přemluvit ho k pochopení.

„Já mám rodiče v New Yorku a ne tady v... Kde... Kde to vlastně jsem?" změřil si Draco pohledem stále se zmenšující vzdálenost mezi ním samotným a černovlasým mladíkem. Ačkoliv ho ale Harry zradil, byl to právě on jediný, komu v tuhle chvíli tady nejvíce věřil. Jeho jediného hlouběji znal. Pohledem si proto dovolil ucuknout a prohlédl si místnost za Harryho zády, která... byla náhle prázdná.

Překvapeně zamrkal. Vůbec si nebyl vědom, že by ti ostatní lidé někdy během jeho rozhovoru s Harrym odešli. Kdy se tak stalo? To si toho opravdu nevšiml?

Výrazně sebou škubl, když další pár dlaní uchopil společně s ním porcelánovou vázu a zadíval se obrýlenému mladíkovi do jeho velkým zelených očí. Vždycky ho dokázaly uklidnit a ani dnes tomu nebylo jinak. Jeho stisk kolem jediné zbraně, kterou měl k dispozici, se povolil, až vázu propustil úplně. Nechal Harryho, ať ji vezme a odloží na stolek nedaleko nich.

„Promluvíme si?" zeptal se černovlasý opatrně a pod bedlivým pohledem jemně cukl rukou. Blonďákovy oči se překvapeně rozšířily, jak se před jeho očima z vázy stalo křesílko stojící vedle stolku a následně se ke dvěma věcem sama od sebe přisunula stolička, která dosud stála vedle lůžka a též se proměnila v mnohem pohodlnější sedadlo.

Harry se jemně pousmál a pomalu se usadil, když viděl, jak blondýn se stále široce rozšířenými zorničkami přichází blíž

„To není možné..." zašeptal tiše, načež natáhl dlaň a přejel jí po jemné látce křesílka. Nedokázal tomu uvěřit, i když se to dělo... přímo před jeho očima. „To není možné," zopakoval nevěřícně. Následně ale nedokázal odolat a pomalu se do křesla posadil, aby se přesvědčil, že opravdu je pravé.

„Všechno je možné, když věříš," ozval se tiše Harry a přilákal tak k sobě blonďákovu pozornost. V tu chvíli, když se na něho tak díval, mu ani v nejmenším nepřipomínal toho sebevědomého mladíka, kterého vídával na vysoké škole v New Yorku. Připomínal mu dítě, které právě čelí svému největšímu strachu.

„Já... Nechápu," potřásl Draco hlavou a znovu se rozhlédl. Vysoké stropy se starou klenbou ho jen usvědčovaly v tom, že se nachází ve starší budově. „Kde to jsme?" zeptal se znovu tiše, když už se i jeho srdce vydalo na poklidnou pouť a ne zběsilý běh.

Harry se pousmál. „U svatého Munga," pronesl, a když se k němu šedé oči nechápavě upřely, usmál se ještě více a klidně začal vysvětlovat. „Jde o kouzelnickou nemocnici v Anglii. Stejně, jako znáš nemocnice ty z New Yorku, i svatý Mungo funguje na stejném principu. Snaží se pomoct zraněným lidem, akorát... s pomocí kouzel a lektvarů. Žádné zásahy do lidského těla pod narkózou. Vše se dá řešit mnohem jednodušeji a mnohdy méně bolestivě. Je to snadné, jen tomu musíš uvěřit a porozumět," lehce se Harry usmíval.

Blonďák nasucho polkl. „Stále si přijdu jako ve snu. Jako... v pohádce," přiznal se nejistě a znovu se kolem sebe rozhlédl.

Bystrozor si k sobě mlčky přivolal svou brašnu a vytáhl z ní tenkou složku, kterou následně po skleněné desce stolečku posunul před blonďáka. „To, co ti tvrdila ta sestra... měla pravdu. Tady u nás se jmenuješ Draco Malfoy. Narodil ses Narcisse Malfoyové a Luciu Malfoyovi jako dlouho vytoužené dítě. Moc se na tebe těšili a milovali tě od prvního okamžiku, co ses podíval na svět, ale... někde se stala obrovská chyba, která zapříčila tvé... zmizení. Tvoji praví rodiče tě vlastně viděli jen jednou jedinkrát, než si jim zmizel," opatrně začal Harry, zatímco sledoval blonďáka.

Draco si k sobě přitáhl složku s tučně natištěným jménem Draco Malfoy a nejistě ji otevřel. Byla tam... hýbající se fotografie malinkého novorozeněte, které na něho mrkalo ospalýma malýma očima. Byl to on. Hned po porodu, zabalený v zavinovačce s modrým proužkem. Věděl to s absolutní jistotou.

Něžně se na obrázek usmál a očima prohlédl základní informace, jako bylo jméno, příjmení, datum i přesný čas narození a hned pod tím ten samý datum jeho ztráty. „Jak se to mohlo stát?"

Harry pokýval hlavou. „To bych taky rád věděl, ale můžeš mi věřit, že sestra, která tě měla na starost, byla potrestána tím nejvyšším možným trestem. Zařídil ho tvůj otec – Lucius. Co vím, tak tenkrát šílel vzteky a hlavně strachy. Hledal tě tři roky, než mu bylo hledání zakázáno."

„Kdo mu to zakázal?" zamračil se blonďák.

„Ministerstvo kouzel. Po třech letech se každý nezvěstný kouzelník prohlašuje za mrtvého, jenže o tom Lucius nechtěl ani slyšet. Neměl ale na výběr. Buď přestane, nebo ani jeho trest nemine."

Draco přesunul pohled na fotografii muže s dlouhými blond vlasy a nepřístupným výrazem, pod kterým viselo jméno Lucius Malfoy – otec. Hned vedle byla fotografie usmívající se ženy - Narcissy Malfoyové – jeho matky. Draco i tak ale přerušil své čtení a zvedl pohled k mladému bystrozorovi. „Jak si můžeš být jistý, že opravdu já jsem Draco Malfoy?" zeptal se ho tiše. Takhle otázka ho totiž hlodala ze všech nejvíce, aby dokázal uvěřit tomu, co se kolem něho dělo.

Harry se tiše zasmál. „Máme k tomu své... mnohem šetrnější postupy, než mají mudlové."

Draco povytáhl obočí. „Mudlové?"

Černovlasý se zasmál znovu a narovnal si na nose své brýle. „Máš se toho ještě hodně co učit."

Jejich rozhovor přerušilo nejisté zaklepání na dveře, načež do pokoje nakoukla Hermionina hlava. Zatvářila se omluvně. „Nerada ruším, ale opravdu potřebujeme Draca vyšetřit, Harry. Půjde to?"

______________________

Ahoj!

Vím, vím, je to už strašně dlouhá doba, co jsem vydala něco naposledy, ale abych byla upřímná, i když jsem kolikrát chtěla, tak jsem na otevřený word prostě jen hodinu zírala a nenapsala ani čárku. Ve škole je to katastrofa, učitelé si vymýšlejí samé blbosti a myslí si, že se věnujete jen jejich předmětu a ničemu jinému. Zapomínají, že máme další spoustu předmětů, ale to je vedlejší...

Každopádně ale! 

Jediné, co mě od školy dokáže odprostit na jedničku, je nová povídka! Ale není moje, teda... není jenom moje. :D Jak se říká, ve dvou se to vždy lépe táhne! Píšu ji společně s Makkakonkou, kterou valná většina určitě zná. Rozhodly jsme se spojit síly a zkusit napsat společně příběh a tak se stalo. Jmenuje se POTION SECRET - a je to jak jinak, než Drarry. :) Pokud byste měli někdo zájem, najdete zatím jen úvod na našem společném profilu @MMTwins . Budeme moc rády za každého čtenáře a názor, tak snad se někomu zalíbí. :))

(Kdyby náhodou odkaz na profil nefungoval, najdete ho i na mém profilu, kde funguje na 100%. :) )

~Matthew~