The Hardest Decision || Drarry

14. kapitola - Možnost A nebo B

„Začínám o tom tvém plánu čím dál víc pochybovat, Maxi," ošil se Harry, když šli spolu další ráno do školy. Zatím jen vedle sebe bez propletených rukou, ale i to stahovalo Harrymu žaludek. Univerzita se blížila a sní i to Maxovo divadlo.

„Harry," povzdechl si Max. „Nemůžeš nic ztratit! Buď se naštve a bude si chtít promluvit anebo to jen přejde a nechá to být. Máš buď možnost A nebo možnost B. Nic jiného. Žádné A-půl nebo B-půl."

„Vždyť to já přece vím!" zasténal Harry. „Ale je to těžký! Máš ty teď někoho rád?" zeptal se zvědavě svého pobaveného kamaráda.

Max trhnul rameny. „Asi ne. Měl jsem, ale nedopadlo to moc dobře, takže jsem teď na vztahy opatrnější a spíš se řídím tím vysokoškolským volným životem. Je to tak lepší a jednodušší," přiznal.

Černovlásek si povzdechl a následně se nechal Maxem chytit za ruku. Nebylo to nepříjemné, ale přišlo mu, jako by opravdu Thomase podváděl.

„Jak to uděláme? Chceš přepadnout někde uprostřed chodby nebo snad opřít o zeď vedle záchodů?" zazubil se mladík a volnou rukou si rozcuchal více vlasy. On sám se těšil a doufal, že to Harry svou nervozitou nezkazí.

„Kde chceš. Fajn by bylo, kdyby se tam vyskytoval i Thomas," odpověděl mu Harry trošku nepřítomně a ani nad odpovědí nijak zvlášť nepřemýšlel.

Max nad ním potřásl hlavou a místo propletení rukou si ho přitáhl k sobě a hodil mu paži kolem ramen. „Uvolni se trochu," šeptl mu poté pobaveně do ucha, načež Harry jen zamručel a následně protočil oči.

Když spolu vstoupili do školy, měl Harry pocit, že se na ně dívají úplně všichni. Že přímo civí, ale neměl odvahu se Maxe zeptat. U své skříňky si jen zandal dovnitř tašku, když se k němu nahnul vedle bokem opřený Max.

„Myslím, že ho vidím. A hlavně se neotáčej nebo to bude fakt nápadné!" zasmál se tiše, a když Harry roztřeseně zavřel a zamknul svou skříňku, přitiskl ho zády na její dvířka. „Užij si to, kamaráde!" zašeptal mu u tváře, načež ho celkem vášnivě políbil.

Harry byl chvíli zaražený, než se ale vzpamatoval a polibek Maxovi vrátil. Následně zjistil, že mají jeden zásadní problém. A to ten, že jsou oba dominantní ve vztahu. Max se ho totiž stále snažil dotlačit do podřízené pozice, což se Harrymu ani trochu nelíbilo. Možná i proto zajel Maxovi do zadní kapsy džínů a zmáčkl jeho vypracovaný zadek, načež se mu Max zasmál do úst a odtáhl se.

„Skvěle, teď se pomalu podívej napravo," poplácal ho Max lehce po tváři.

A Harry tak opravdu udělal. Pomalu otočil hlavu na stranu a setkal se pohledem s ledovým šedým. Thomas stál s naprosto kamennou tváři dál od nich, ale určitě je musel vidět. Všechno musel vidět. Ale z jeho tváře se nedalo vyčíst absolutně nic. Jen stál. Chvíli. Poté se beze slova otočil a zmizel v davu.

A Harry věděl, že přesně tohle je reakce, kterou nechtěl. Zavřel oči a bouchl týlem do skříňky za sebou. Max měl naštěstí dost rozumu, že už od něho odstoupil a mlčel.

„Tohle je odpověď?" zeptal se tiše hnědovlasého mladíka před sebou a povytáhl obočí. „Jaká?"

Max se kousl na rtu, a protože byl vyšší, natáhl se na špičky, jestli někde neuvidí Thomasovy vlasy. „No, myslím, že to je odpověď B. Ale ten jeho výraz... tvářil se úplně ledově, co?"

„Jo..."

„Tak že by přece jenom B-půl?" navrhnul opatrně Max a přikrčil se, když mu Harry věnoval vražedný pohled. „Promiň."

***

„Sakra!" zanadával Harry, když k němu pod sprchu dolehlo zazvonění domovního zvonku. Přesně v tu správnou chvíli! Podrážděně ze sprchy vylezl, rychle se otřel a ručník obmotal kolem boků. Na nic víc čas neměl, protože se zvonek ozval znovu.

„Vždyť už jdu!" zakřičel a prohrábl si mokré vlasy, než dveře otevřel. „Beth? Co tady děláš?" zamrkal následně překvapeně a rty se mu zvlnily do úsměvu, když si prohlížel zhruba stejně vysokou blondýnku, jako byl on sám.

Druhé Malfoyovic dítě se na něho ušklíblo, až sebou Harry trhnul, jak mu ten výraz připomněl Thomase. „Přišla jsem se na tebe podívat, to se nesmí? Hledáš mi bráchu a navíc jsi můj druhý nejlepší kamarád hned po Hermioně, tak se tak hrozně nediv. Můžu dál?" usmála se následně svým bělostným úsměvem.

Harry nad ní zavrtěl hlavou. „Prosím," uhnul poté z cesty a rukou naznačil gesty, až jde dovnitř. „Nechápu, proč si prostě nešla dál."

„Asi jsem si nechtěla připadat jako zloděj. Klidně můžeš jít pokračovat ve sprchování, já počkám."

„Díky, ale nepotřebuju," usušil se tentokrát celý kouzlem. „Co si dáš? Kafe?" zeptal se, když na sebe v ložnici za rohem natahoval své oblečení.

„Určitě, děkuju."

Konečně oblečený se Harry přesunul do kuchyňky a začal připravovat dva hrnky s kávou. „Máš pro mě nějaké novinky z kouzelnického světa nebo pořád stejná nuda?" zasmál se tiše, načež zalil hrnky horkou vodou a odnesl je na stolek před pohovkou.

Beth si nejprve osladila kafe, než mu odpověděla. „Nějak se k mámě dostalo, že si možná Draca našel. Je jako šílená. Začala nově zařizovat jeho pokoj na Manoru a to radši nemluvím o těch zásobách oblečení, na kterých je kouzlo, že když si je poprvé člověk oblékne, změní se na jeho velikost. Je to blázinec."

„Až tak? Myslel jsem, že to nemá nikdo vědět," povzdechl si Harry. Teď na něho bude vyvíjen ještě větší tlak, aby ho přivedl. A on ho hlupák možná úplně ztratil. Od dopoledne se mu Thomas neozval.

„Nevím, jak se to dostalo ven. Mně to řekla Mia, ale znáš to. Říkáme si všechno," pokrčila blondýnka lehce rameny a prohrábla si své dlouhé vlasy. „Ale ty mi něco řekni. Je to pravda? Vážně si možná bráchu našel?" naklonila se k němu zvědavě blíž.

Harry si povzdechl. „Možná," přikývl nakonec pomalu. Nemělo smysl jí něco zatajovat. Poznala by to.

„A?" kousla se Beth do rtu.

„A myslím, že-" Harryho další slova přerušil opět zvonek u dveří. „Moment," vstal rychle a přešel za roh do předsíně ke dveřím. A bez přípravy je otevřel.

Na osobu za nimi ale nebyl připraven.

„Ahoj. Můžeme si promluvit?" 

____________________

Ahoj!

Pro ty, kteří četli mojí zprávu na profilu, je tohle asi velké nadšení, že jsem se dokopala. :D

Snad se líbilo, budu ráda za každý názor. :)

~Matthew~