† The Vampires - Agony CZ †

14.KAPITOLA

***V příběhu se objeví několik nových postav ;) Užijte si čtení.***

Třetí osoba

Uběhl den od té doby co Jess byla unesena. Kail ji bere jako svou přítelkyni a stává se ještě šílenějším. Dezzy se tváří jako celkem milý člověk. Jess je zavřená ve ,,vězení", dostává pravidelmný přísun potravy a zdá se být silnější, plánuje útěk a každou volnou chvíli přemýšlí zda ji Damon hledá, co se mu stalo, proč není u něj.. Zatímco Damon pomalu umírá v poušti. Je čím dál tím víc slabý, už se nedokáže ani hýbat. Okolo něj se shromažďují supy a čekají až Damon naposled vydechne. Damon je ztracený..Jenže to Jess neví...

Z pohledu Jessicy

,,Srdíčko stávej! Máme nový den!" něco dopadlo vedle mě a já se vzbudila.

Ležela jsem na studené kamenité zemi. Protřela jsem si oči dlaněma a snažila se zaostřit. Ve dveřích stál Kail, vedle mě na zemi byla petflaška. Ihned jsem věděla co to je. Hltavě jsem se po ní natáhla, odšroubovala zátku a nenasytně se napila. Hned jsem věděla co to se mnou udělalo. Pocítila jsem vylezlé žíly pod očima a vytáhnuté tesáky. Tohle ze mě udělal on.KAIL! Nenávidím ho.. Dva dny od té doby, co jsme se tu probudila a už jsem nestvůra. Co když mě mění v obraz svého? napadla mě šílená myšlenka. Další Kailovi poznámky mě vytrhly ze snění.

,,No, tak se mi líbíš Jess. Pravý upír, moje zlatíčko...srdíčko." usmál se a ukázal mi řadu bílých špičatých zoubků. Rozšířili se mi zorničky a dopila jsem poslední kapičku ktterá ve flašce byla. Jen počkej, PRAVEJ upír ti dá do držky až se mi naskytne příležitost.

Otočil se na patě a odešel. Konečně.. Damone, kde jsi. Co s tebou je?.....

Z pohledu Giny (pozn.red. čte se to Džíny )

,,Haaah, panebože Geralde,nemůžeš si dovolovat jen proto, že máš stejné počáteční písmeno jako já!" smála jsem se do telefonu a jela se svým Porschem po D98-K4 silnici v poušti. Všimla jsem si nabouraného auta v krpálu. Ti asi neměly štěstí. měla jsem divný pocit..

,,Pomlč Gino! Hele raději si všímej cesty, než si to své autíčko odřeš." přesně jsem viděla jeho kyselý výraz.

,,Já nemůžu za to, že mám lepší auto jak ty Gerry!"smála jsem se a vytípla hovor.

Projížděla jsem okolo nějaké písečné skály. Pod ní se schovávalo hejno supů. Nenávidím tyhle malé mršky. Zatroubila jsem a oni vzlétly. Smála jsem se a následně šlápla na brzdu. Auto dostalo smyk, otočilo se o stoosmdesát suptňů a zůstalo na silnici.Naštěstní se mu nic nestalo.Zírala jsem na místo,kde byly ti supy. Něco mi říkalo ať zabrzdím a jdu k nim.

Auto jsem nastartovala a zajela k silnici. Vypnula jsem motor a proskočila okýnkem ven. Nohy mě silně táhly k místu kde byly ti supy. Mám zase tu svojí paranoidní náladu, určitě to tak je. Seběhla jsem z kopce a běžela ke skále.

Zděšeně jsem zůstala zírat na bezvládně ležícího člověka před sebou. Ležel na břichu a vypadalo to, že je mrtvý. Rozeběhla jsem se k němu. 

,,Halo? Pane, jste v pořádku?" jak ironická otázka, jako by se měl otočit a říct mi: Ano, jen se opaluji blbko..

Vzala jsem ho za rameno a otočila ho na záda. Byl překrásný. Černé havraní vlasy, ostře řezané rysy a celkově sympatický a krásný obličej. 

Prstama jsem změřila tep. Nic. Ale jeho hruď se hýbala.Takže známka toho, že dýchal. To není možný aby neměl tep a dýchal. Přeměřila jsem znovu tep, ale nic. Ahh, už jsem tušila co to je. Vstala jsem a utíkala do auta.  Přešla jsem ke kufru a otevřela ho. Vzala jsem si kufřík, zavřela kufr a utíkala za tím chlapem. Bála jsem se,že tam nebude,ale byl tam. Posadila jsem se do tureckého sedu a otočila ho tak, aby mi seděl v klíně. Z kufříku jsem vyndala sáček. Odšroubovala jsem zátku a nechala téct tekutinu na jeho rty. Zdálo se, že pohl rtem. Sáček jsem mu dala plně do pusy a tekutinu vstřikla do jeho úst. Najednou vystřelil ruku k sáčku, vytrhl mi ho z ruky, sedl si a hltavě srkal tekutinu. Takže se moje podezření potvrdilo.

Zdálo se, že už dopil. Vstala jsem a otřepala si kalhoty. Moje bílé kalhoty teď byly oranžové, díky opravdu díky.

,,Mmm.. Nemáš ještě?..." pronesl tichým a hlubokým hlasem neznámí, ještě před chvílí mrtvý muž.

,,Jasný, dej si do nosu."pronesla jsem snažejíc se nahodit atmosféru a hodila mu celý kufřík s tekutinou.

Dobře, nebyla to jen tak nějaká tekutina, byla to krev.. A já jsem upír. Jsem Gina Moores a jsem upír. A on taky...

Vstala jsem a šla k autu. Otevřela jsem si kufr a vyndala si nové kalhoty. Převlékla jsem se a sednula si do auta. Když jsem viděla, že kráčí k mému autu nastartovala jsem. Stál před dveřmi od spolujezdce a nejspíš přemýšlel. Začal si oklepávat oblečení. To bylo milé gesto, pomyslela jsem si. Když si písek z oblečení doklepal. Otevřel dveře od auta a nastoupil. Chvíli jsme jen seděli a nemluvili.

,,Já.. Děkuju.. Byl jsem tam už dlouho. Měli jsme autohavárii a já už neměl sílu a... Neviděla jsi jednu holku? Hnědé vlasy,trochu vysoká, vypadá tak na devatenáct let.. Je to moje přítelkyně, a byla tam se mnou, ale když jsem se probudil, nebyla tam.." tak proto to auto! Vypadal zoufale, podle toho, že vypil celý kufr s dvaceti sáčkama po půl litru-tudíž 10litrů krve-tam byl určitě dlouho, odhaduji týden?

,,No.. Ne neviděla jsem ji."jeho zelené oči byky plné žaku, bylo mi ho líto..,,Ale pomůžu ti ji najít..tedy jestli chceš." přikývl.

,, Kam chceš odvézt? Bydlíš tady někde? Já.. Mám tu kamarády, asi sto kilometrů odsud,tak k nim můžeme zajet, a tam se rozhodneš jak dál. Vyhovuje?" přikývl a já se rozjela.

Z pohledu Jessicy

Seděla jsem v rohu a škrábala kamínkem do podlahy.°°°Damon°°° .Sice to bylo nepovedené, ale třepající rukopis se podobal mým pocitům. Uslyšela jsem vrzat dveře a po schodech kráčející těžké kroky. Za ten týden jsem dokázala rozeznat kdo za mnou jde. Byl to Kail. Strčil klíč do železných dveří a vešel do místnosti. Za ten týden to ještě ani jednou neudělal. Sednul si na bobek a díval se na mě.

,,Tak co kdybys šla za náma nahoru?" Nemusel to ani říkat dvakrát.

Vyběhla jsem obrovskou rychlostí schody a běžela k prvním dveřím, co jsem viděla. Ihned jsem se zarazila. Ne jenomže byly zamčené, ale okna byla zabouchaná dřevem, dveře ocelí, a nebylo možné se nijak dostat ven.  Začala jsem zmatkovat a couvat. Zakopla jsem a padala, ale zabrždilo mě něco tvrdého.Dopadla jsem na Kailovu hruď.

,,Haah, co jsis myslela Jessy? Že tě nechám utéct? Nebuď naivní.."zasmál se, pustil mě a sedl si na gauč.

Zůstala jsem stát na místě. Nevěděla jsem co mám dělat. Asi si omrknu barák, abych věděla největší místo procentuálního úniku.

Neznámí muž Dezzy byl v kuchyni a vařil. Nó, vlastně si musí vařit, když je člověk. Také bych si dala, kdyby mi jídlo od té doby co mě Kail proměnil, nevonilo a nechutnalo.  Vypadá jako příjemný chlap. Může mu být tak 21 víc ne.  Středně dlouhé hnědé vlasy měl sčesané nahoru, v podobnizně pankáče. Měl úplné bílé tričko, které mu rýsovalo svaly. Když jsem si všimla jeho krční žíly, uslyšela jsem pravidelné a stále pumpování krve, která mu probudila v krku. Byl to tak slastný zvuk. Vyvolávalo to ve mě tolik pocitů. Vášeň, touhu, rozkoš..  Nevím co se to ve mě stalo, ale vytáhla jsem si tesáky, a skočila po něm...