DEN PO DNI // Day by day

🌘N E D Ě L E🌒

Neděle. To byl den, kdy jsem ztratil víru v lidstvo. Zklamalo mě totiž tak, jako ještě nikdy.
Všichni lidi se k tobě totiž obrátili zády. Dnes jsme měli ve škole den otevřených dveří. Sice bylo tady ve škole jen pár lidí, ale i tak jsem si k nim za dnešek dokázal vybudovat nechuť, zlobu a nenávist, která byla větší, než kdy jindy.

A co jsi udělala ty? Otočila ses k nim zády také a jen tak jsi prostě odešla.
Dělala jsi, jakoby tě to vůbec neranilo.
Dělala jsi, jakoby tě to nezlomilo. Jakoby ti to bylo úplně jedno.

Ale nebylo. A já to nechal být.
Myslel jsem, že chceš být prostě jen sama jako vždy.
Jako já, když jsem v pondělí odešel dřív ze školy, abych si mohl lehnout na tu krásnou louku, kde jsme se poznali.

Tohle, jsem si ale opravdu myslet neměl.
Byla to totiž největší chyba v mém životě.

Odešla jsi ze školy. Byla jsi smutná a naštvaná. Nevyrovnaná. Bez jakékoliv čitelné grimasy. Měla jsi oči plné smutku, ale ty jsi prostě jen tak odešla. Bylo ti všechno jedno. Nebo ne? Byl jsem ti jedno i já, přece. Nebo se snad pletu?

Prostě jsi šla. A já nešel za tebou, ale měl jsem.

Když jsem totiž šel ze školy a uviděl modré blikající světla u tvého domu, myslel jsem, že snad jen sním. Ale tohle nebyl sen ani ta nejhorší noční můra, kterou jsem si jen dokázal představit. I když se to k ní dalo přirovnat.
Tohle bylo o mnoho, o mnoho horší.

Automaticky jsem vběhl do tvého domu, aniž bych věděl, kam to vlastně běžím. Lidé na mě volali, že tam nesmím, ale mně to bylo jedno. Musel jsem vědět, co se stalo. Musel jsem vědět, co se tobě stalo.

A pak jsem tě spatřil.

Byla jsi v koupelně. Ležela jsi ve vaně a tvé bezvládné tělo se nořilo do vody, která byla zbarvena do růžova.
Tvá pleť byla tak čistá a bílá jako první zimní sníh. Tvé rty, které teď už bohužel neměly žádnou barvu, byly od sebe mírně odlepené. Oči zavřené. Tvé naprosto bílé tváře, na kterých byly zaschlé pramínky slz. Vlasy i s oblečením jsi měla mokré. Nedýchala jsi.
A ty jizvy na tvých rukou, proč?

Byla jsi tak nádherná, i když jsi byla bez života. Krása ve smrti je nádherná, nebo šlo snad o smrt v kráse?
Byla jsi sama celý svůj život a teď, když jsem se snažil s tebou sblížit a pomoct ti, abys sama nebyla, nechtěla jsi.
Byla jsi už dávno rozhodnuta, jak tohle celé skončí, že?

Musela ses bát. Klepala ses od strachu a plakala jsi. Byla jsi plná zoufalství, zloby a žalu.

Úplně sama. Bez nikoho. Ve tmě a nekonečné nicotě.

Měl jsem se o tebe postarat. Pomáhat ti.
Milovat tě.

Proč jsem za tebou nešel? Kdybych to jen udělal, byla bys ještě tady.

Se mnou.