Pátek. To byl den, který jsem tě ráno cestou do školy počkal před tvým domem a šli jsme společně.
Čekal jsem na tebe sice jen malou chvíli, ale připadalo mi to jako věčnost kvůli tomu, jak moc jsem se těšil na tvoji omamující přítomnost.
Ale něco bylo přece jen divné. Něco bylo jinak.
Pozdravila jsi mě jen kývnutím hlavy a celou cestu co jsme šli jsi mlčela.
Kampak se jen poděla ta tvá veselá včerejší nálada? Slušela ti mnohem více, než tato.
Nevědomky jsi dělala malinké krůčky, protože jsi nechtěla z domu, nechtěla jsi ven, tam mezi ně.
Všiml jsem si toho. Opět jsi měla ty krásné čokoládové očka, ve kterých, ale nebyl žádný cit či emoce a nešlo z nich rozpoznat absolutně nic. Když ses na mě podívala, připadalo mi to, jako bych se díval do těch nejhlubších propastí nejtemnějších zákoutí světa. Byly prázdné.
Za to, ale tvá krabička cigaret ne. Koupila sis novou. Zase. Ale tentokrát to byla poslední, pamatuješ?
Tvé dokonalé rty opět svíraly jednu z mnoha těch škodlivých tyčinek, které tě pomalinku, ale jistě zabíjely. Stejně tak jako mě, samozřejmě.
Ano. Zapálil jsem si s tebou.
Oba dva jsme šli vedle sebe. Oba dva jsme drželi cigaretu a pomalinku z ní potahovali. Oba dva jsme byli sami. Proto jsem ti chtěl pomoct, ale ty jsi o to nestála.
„Proč kouříš?"
„Líbí se mi pocit ovládání svého osudu. Alespoň něco si můžu vybrat sama."
V tu chvíli jsem ovšem netušil, co jsi tím myslela.
Kéž bych v tu chvíli nebyl tak slepý.
ČTEŠ
DEN PO DNI // Day by day
Cerita PendekZa jeden pouhý týden se mi zbořil svět před očima. Vzpomínky, které mi ničí srdce jakmile na ně jen pomyslím... Teď ti řeknu příběh z mého pohledu, který ses nikdy nedozvěděla. Jen dávej pozor. Poslechni si, jak moc jsem tě miloval a ty jsi raději...
