Naše první setkání bylo jako každé jiné. Naše maminky se znali ze školy a velice si rozuměli, tudíž usoudily, že jejich děti musí taky.
Bylo tomu tak, rozuměli jsme si.
V mnoha věcech.
Přesto jsme byli oba tolik odlišní.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera, Když jsem poprve uviděla jeho hnědé prstýnky, které měl po celé hlavě.
Když jsem poprve slyšela jeho dětský smích.
Když se z nás stala nerozlučná dvojka.
Slova která jsem od něho slyšela, jako prvni byla nezapomenutelná, tak jako on.
"Myslím, že navždy zůstaneme spolu, moc moc se mi líbíš."
