Když jsme začínala být konečně znovu šťastná, zasáhl mne znovu.
Po necelém roce, co jeho skupina nevydala album, se z ničeho nic objevilo.
Tak jako se jedné z nocí, v celém dlouhém roce objevilo jeho jmeno na obrazovce mého telefonu.
Nepřetržitě blikalo a dávalo mi další naději, která byla nedosažitelná.
Náš hovor nebyl zajímaví.
Byl tichý.
Vlastně úplně.
Nejspíše si ze mně dělal srandu.
Poslouchal mé vzlyky do telefonu.
A ta dvě slova, která jsem doufala, že je nikdy neřeknu znovu.
Ne jemu.
