Zaslechla jsem své jméno a to mě donutilo zvednout hlavu od sešitu "vzpomínek".
Na mém obličeji se objevil výraz překvapení, když se můj pohled střetl s jeho.
Byl tu.
On.
Člověk, kterého bych tu nejméně čekala.
Neodpovídala jsem.
"Rad tě zase vidím. Chyběla jsi mi."
Pár slov opustilo jeho krásné rty, když se usadil po mé pravé straně.
Probrala jsem se ze svého tranzu.
Bylo to jako tehdy... naš první polibek.
"Tím si nejsem tak jistá."
Jeho malý úsměv zamrzl a náhle zmizel.
Naskytl se mi pohled na mého chlapce, kterého jsem milovala jako malá.
Byl zlomený, ztracený a bezmocný.
"Vím. Posral jsem to. Všechno jsem to zničil."
Zhluboka se nadechl.
"Ale nemůžu tě dostat z hlavy. Ani nechci. Hrozně jsem ti ublížil a vim, že mi to nepromineš, ale nemůžeš se o to prosím pokusit?"
V jeho očích se objevila víra.
Citila jsem, jak znovu padám.
"Nikdy jsem tě nepřestala milovat, Bradley."
Řekla jsem se slzamy v mých očích a úsměvem na mých rtech.
-tehdy se z nas znovu stali zamilovaní blázni.
Láska toho druhého bylo vše co jsme potřebovali.
A opět jsme našli samy sebe.
