Vím, že si z nás dělali někteří ze školy srandu.
Byli jsme prý moc často spolu.
Bylo to prý moc divné.
Říkali.
I přesto jsme spolu byli, nezáleželo nám na ostatních.
Vždy jsme se chodili tomu smát do parku, kousek od naší školy.
Bylo to takové naše oblíbené místo.
Tam se to tehdy stalo.
Naše rty se poprve střetly.
Jeho rty chutnali přesně tak, jak jsem si to představovala.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera.
Když se jeho tvář vzdálila od mé, tak se mi naskytl pohled na jeho krasný úsměv.
"Sladké" řekl.
Jedna z mých nejoblíbenějších vzpomínek.
