!!!! Moje první kniha,číst na vlastní nebezpečí!!!
Otevřela jsem vrátka a šla si sednout na lavičku. Slyšela jsem kroky za mými zády , tak jsem se otočila. Byl to Jack.
„To jsi ty." „A koho jiného jsi čekala?" „Nikohk." „Můžu?" Zeptal se s nadzvi...
Šla jsem přes ulici prošla lesem a byla tam. Sedla jsem si na lavičku a čekala.
„Copak. Tu to děláš!" Už jsem se radovala že to je Jack. Jenže to byla Alice. „Odpočívám?" Řekla jsem nechápavě. „Aha. Promiň sledovala jsem tě kam jdeš. Víš pořád jsi někde a my ani nevíme kde jsi a docela se bojíme." „Za tohle se omlouvám. Ale já si můžu chodit kam chci holky. Je mi skoro 18." „Já vím. Hele já už jdu. Měj se." Zamávala mi a odešla. Super teď už o tomhle místě ví. No nic. Asi bych měla jít. Je 15:49 a jako by za chvíli už jdu ke Stonovým Collinsonovým. V baráku plných upírů. No skvělý.
Už se sprchuji. Hezký pocit. Počkat. Co vlastně řeknu holkám. Co když se mě budou ptát. Tak řeknu pravdu. Miluji ho. Více než sebe. I když je upír. To holkam neřeknu. To je jasný. Už jsem ve sprše 40 minut! I hned ven! Usušila jsem se a oblékla se do rudých šatů. Rozpustila si vlasy. A byla připravena. V půl by tady měl být Jack. A už je celá. Tak jo jdu se ještě podívat do zrcadla. Jsem. Jsem připravená.
„Holky,jdu ven.." „Takhle vyfešákovaná jo?!" Řekla Elyša. „Jo." Přikývla jsem hlavou. „Tak jen ven jo?!" „Tak jo, jdu na návštěvu.. ale už musím. Ahoj!" Zařvala jsem a zabouchala dveře.
Už jsem viděla Jackovo auto. „Ahoj." Řekl tím přízvukem. „Ahoj." Tak pojď všichni už jsou netrpělivý." „Jo jasně." Nasedla jsem do auta a Jack Stone Collins se rozjel. „Kde bydlíte?" „Na kraji lesa. Milujeme přírodu." Já jsem se však jen pousmála. „Jsme na místě." Řekl a otevřel mi dveře. Jejich dům vypadá jako království. Já nevím jak to mám říct. Bílý uprostřed lesa. Byl krásný. Jako Jack..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Krásný... „Tady se nemusíme skrývat." Řekl uprostřed schodů. Vešly jsme do obývacího pokoje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ta okna ho zvetšovala. „Ahoj, Já jsem Claudia." Řekla mi blondýnka kterou jsem viděla v jídelně. „My budeme dobré kámošky." Všichni se seznámili a já byla šťastná. „Jestli to špatně dopadne, doplatí na to celá rodina." „To jako že se ze mě stane jídlo?!" Všichni se jen zasmáli. „Já jdu Bece ukázat pokoj." Šlo vidět že byl nervózní stejně jak já. „Co když jsem se jim nelíbila?" „Ty se bojíš že ses jim nelíbila, místo toho že jsi v domě plných upírů?" Cestou jsem mlčela. „Můj pokoj..."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je krásný. Máš rád hudbu?" „ Ani nevíš jak.." Vůbec jsem nevěděla na co se mám zeptat. Jsem v domě plných upírů. Sakra. Touží po mé krvi, a já po něm. „Co rád posloucháš?" „Tohle.." A vložil tam cédéčko. Hrála krásná hudba. Byla křehká,krásná, opatrná, skromná... Přesně takový byl Jack. Skončila muzika a od Jacka vyšla slova. „Víš jak vypadá adrenalin?" „Ne..." Hodil mě na záda a z jeho balkonu skočil na strom. „Drž se jako klíště." A znovu někam skočil. Konečně mě posadil na větev stromu. Byly jsme až na vrcholku. Viděla jsem hory,vesnice,jezera,lesy... Prostě nádhera. „Tohle ani snad neexistuje." „V mém světě ano."
Opět jsme došli na tu louku. Teď tam byly všude květiny. Jack mě položil na zem a lehl si vedle mě. Mám ho ráda, nedokázala bych žít bez něj! Zavřela jsem oči. Neusnula jsem, tento pocit je vzácný.
„Vím že to bude znít divně, ale zdál se mi takový divný sen.." Začala jsem. „Bezela jsem s tebou tady. Tady na téhle louce. Na horách. Na stejnou rychlostí." „Krásný sen." Řekl. „Jacku já vím že spolu nebudeme moci být navždy. Něco nás rozdělí. Stáří,nemoc,nehoda..... Nikdy s tebou nebudu." „Ale budeš." A opatrně mě políbil. „Musíš mě změnit. Pak tady budu s tebou navždy." „To ti nestačí mít semnou dlouhý život." Cítila jsem v jeho hlase smutek&radost. Lehla jsem si na jeho hruď a odpočívala.
„Kde si sakra byla?" „Venku." „Ty chodíš ven ale často." Rozmluvila mi to Elyša. „ Tak co mám tady dělat. Sedět na gauči a cpát se Fast fodem? To jste vy ne já." „Tak bysme si našly jinou zábavu." Dodala ještě k tomu všemu Alice. „Tak až něco vymyslíte, zatukejte mi na dveře." Řekla jsem a odešla do pokoje. Dneska to byl krásný den s Jackem. Jenže to teď holky podělaly.
Přemýšlela jsem. Opět. Být s upírem? Jo to si myslím že by můj život oživlo. Stejně nás něco rozdělí. Nemohu být s ním až do smrti. Musel by mě proměnit. Jaký je asi být upírem.
Asi dobré. Žádné pravidla. Nadpřirozené schopnosti... A navíc, život navždy! Jack ale nechce. Nechce abych byla zrůdou a určená k zabíjení.
Tuk tuk tuk. Klepal mi někdo na dveře. „Pojdte dále." „Beko potřebujeme ti něco říct." „Povidejte." „Vis, v obýváku je nějakej tvůj kamarád. A chce s tebou mluvit. O samotě." „Áha.. Tak mu vyřiďte ať přijde do mého pokoje." Řekla jsem. Jacku, Jacku, ty si nedáš pokoj. „Ahoj Beko." „Co tady děláš?"
Další kapitola. Teď mě budou zajímat vaše názory. Kdo asi přišel k Rebece na návštěvu? Děkuji za tu největší podporu, natusln❤ mám tě moc ráda Natko❤💕
