!!!! Moje první kniha,číst na vlastní nebezpečí!!!
Otevřela jsem vrátka a šla si sednout na lavičku. Slyšela jsem kroky za mými zády , tak jsem se otočila. Byl to Jack.
„To jsi ty." „A koho jiného jsi čekala?" „Nikohk." „Můžu?" Zeptal se s nadzvi...
Tak a je tu delší kapitola tak si ji užijte!!!😘😘😘💞❤💋 Byla jsem ve strašném šoku. Jack si s tím nelámal hlavu a hned mi to řekl. Ale já to nesu úplně jinak. Jak mohl vědět kde jsem a co dělám co chci a co nechci. V chatce jsem si pořád zkoušela vysvětlit tu situaci. V tom mě ale přerušilo klepání na dveře. „Ano!?" Zeptala jsem se.„Můžu jít dále?!" Zněl, jako holčičí hlas a já poznala že to je Elyša.„Proc se mě ptáš když je to j tvoje chatka."„No, víš řekli mi že se ti něco stalo a že tě máme nechat být na pokoji."„Aha,a kdo to rekl?"Zeptala jsem se. Myslela jsem že mi řekne jednoduše Jack ale ona odpověděla něco jiného. „Učitelka."„Tak pojď dál."Řekla jsem co nejmilejším hlasem. Já tu učitelku zabiju. Myslela jsem si že to nechá v tajnosti ale ona to musí nutně říct celé třídě. Elyša si sedla na svojí postel a její výraz vypadal jako by mi chtěla něco říct.„Co se děje?"„Nic."„Vidim to na tobě něco se musí dít."Odsekla jsem.„Tak dobře.Alice mi řekla že budem nejlepší kamarádky a kdyby se něco stalo máme se sejít. Jenže ona teď je s Cameronem a mě si nevšímá. Tohle jsem ji chtěla říct jenže mě odstrčila a smála se s Cameronem tomu." Řekla smutne Elyša. Bylo mi ji opravdu líto tak jsem ji pozvala k sobě aby si vedle mě sedla. Přisedla si a hned mě objala. „Vzdycky budeme nejlepší kamarádky Rebeko."„Budeme." Bylo mi s ní dobře. Známe se už dlouho. Obě dvě nemáme rodiče a chodíme do stejné školy. Máme toho tolik společného.„Víš jak jsem ti jednou napsala tu hnusnou SMS to mi poradila Alice. Měla jsem to prý s tebou kamarádství ukončit." Hned jsem se od ní odtáhla.„To je už jedno." A pousmála jsem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oblékla jsem se do venkovního(viz.media↑) a šla společně s Elyšou ven. Venku mi řekla že Jack není kluk pro ni. Prý že je moc tajemný a podle Alici skrývá své tajemství. To jsem Alici věřila protože měla pravdu. Něco skrývá. Má tajemství. Ale nikdo neví jaké. Možná jeho bratranec John, po mě jede. Ale já po něm ne. Nejedu po nikom. Škoda že tady nemám knihu příznaků. Dozvěděla bych se něco, možná i co. Raději ji s sebou nemám. Učitel a učitelka by se zlobili co si půjčuju za knihy. Tak proč je tam ale vůbec mají? Ach jo tolik otázek ale ani jedna odpověď. S Elyšou jsem šla do altánku a ta mi vše řekla jak se cítí v nové škole. Jací jsou spolužáci učitelé atd... V tom nás někdo vyrušil. „Ahoj Rebeko jdeš s námi hrát bassebol?" „Promiň teď ne. Jak vidíš mám tu holčičí drbárnu." Odpověděla jsem Johnovi."Holky holky." Řekl se zakroucenými hlavy. A po chvíli odešel.
"Nezdá se ti že po tobě jede... No... John!?" Řekla Elyša s úsměvem na rtech. "Jo? Nevšimla jsem si." Řekla jsem. Hrála jsem si na blbku která nic nepochopí protože nechci mít s Johnem nic společného. "Ale no tak.""Ne on opravdu po mě nejede!" Tentokrát jsem trošku zvýšila hlas. "Aaaaaaa!" Vykřikly jsem obě dvě když mezi námi seděl Jack.
"Sakra co tu děláš!" Sykla jsem po něm."Johnovi by se tenhle rozhovor možná líbil." Odpověděl pobaveně Jack. Jak tady asi dlouho je. Jak nás dlouho pozoruje. Ale žádná odpověď.
