!!!! Moje první kniha,číst na vlastní nebezpečí!!!
Otevřela jsem vrátka a šla si sednout na lavičku. Slyšela jsem kroky za mými zády , tak jsem se otočila. Byl to Jack.
„To jsi ty." „A koho jiného jsi čekala?" „Nikohk." „Můžu?" Zeptal se s nadzvi...
Probudila jsem se a hned ucítila vůní palačinek. Nešel z mého domu ale z toho vedlejšího. Oblékla jsem si černé džíny a tmavě modrou volnou mikinu. Vzala si čelenku a šla k sousedům. Hned venku mě uvítala Marley. Přátelská blondýnka. Tak jako já... „Čauky Beko, Crauis s Letyou (Crauis a manželka) ti připravují snídani." „Jo. Cítím to." „Alespoň sis vyzkoušela jak mi cítíme člověka. Ba i více!" „Mám už hlad. Beru to že jsem prošla tvým testem?" „Jo, asi jo." Obě dvě jsme se zasmáli. Ona šla za Peterem a já ke Crauisovi. Moc jsem se těšila na snídani. Vešla jsem do domu. Vyšla jsem schody do prvního patra. Nic. Tak do druhého kde už byla kuchyně a v něm... Upíři.
„Ahoj. Máš ráda palačinky?!" „Ahoj. Kdo by neměl." Všichni se začali trochu smát. „Jo, chápu vy asi. Né." „Máš pravdu. Nás přitahuje jen krev." Když to Peter řekl, trochu jsem se lekla. Tlukot srdce! Přestaň! Už jsem se zklidnila. „Díky tobě vyzkoušíme poprvé naší kuchyni." Řekl Crauis s úsměvem a podal mi talíř s palacinkami. „Potom máš jít za Jackem." Dodal k mému sledování jak jím Michaell. Je to bezva...kluk?.....upír. Je to opičák. Je střešťený a to je dobře. Nějakého šaška v domě musíme mít. Dojedla jsem palačinky poděkovala jsem a odešla do mého domu za Jackem. Jo mimochodem Jack se mnou nebydlí. Chce abych měla na začátek soukromí ale hlídají mě pořád všichni.
„Ahoj." Řekla jsem. Když jsem ho uviděla stát na mém balkoně. „Ahoj. Potřebuji ti něco dát." Z ruky vytáhl hezký náhrdelník.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Takhle se mi nikdy neztratíš." A připnul mi ho. „Dekuju." Políbil mě na čelo a někam zmizel. Super. Nechal mě tady. Nejsem naštvaná, jsem zvědavá kam asi utekl. „Neboj se. Celou noc to tady s Peterem hlídáme." Slezl ze střechy a přitáhl si mě k sobě. „Chudák Peter. Hlídá to tam sám." Začala jsem. „On si počká." „Pusť mi ho, Beko!?" Nakoukla jsem do okna a tam seděl Peter. „Vždyť už jdu." Zakňučel a pokroutil hlavou. Zavřela jsem balkónový dveře a okno. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Začala jsem si zpívat. Docela umím hezký zpívat. Osušila jsem se a natáhla se pro pípající mobil. 111 222 333: hezký . Hezky umíš zpívat kotě❤ Me: kdo jsi 111 222 333: hádej.
„Beko! Neodepisuj! Pojď sem!" Slyšela jsem odedveří známý hlas. Marley Proběhla jsem k ní aby spustila svůj monolog. „Jde si pro tebe.." „Co vidíš Marley." Ozval se vedle mě Peter. „Je tady. Stojí. Tady. Před. Před Bekyny domem." „Co budeme dělat." Začala jsem panikařit. „Beko, hlavně klid. Nezapomeň. Srdce." „Moc mi to nejde Letyo." „Je Beka v pořádku?" Slyšela jsem Jackův hlas za zády. „Ano je . Nemusíš se o ní teď bát." Řekl za mě Crauis. „Kde je Michaell?" Zeptala jsem se. „Hlídá to venku. Je z nás nejsilnější. I když Peter je někdy silnější." Začala se vychlubovat Marley. Tu bloncku mám ráda.
