Never Give In (+BVB!)czech

13.

Zajímalo by mě, co budou kluci chtít dělat večer. A jak se teď asi mají? Táta byl docela zmatenej, když jsem mu tam vyprávěla ty nesmysly. Ale kdo by nebyl, že? Máma by věděla hned, že lžu. Ale táta mě nejspíš tak dobře nezná. Každopádně, se docela bojím. Je mi jen devatenáct a hned, jak přijedu do Ameriky, se musím s někým vyspat. A aby toho nebylo málo, tak s tátovým kamarádem. A pokud nejsem nemocná, v což doufám, tak se ničeho bát nemusím.

Každopádně přijel autobus a já ihned nastoupila. Sedla jsem si až do zádu, jak jsem byla zvyklá i ve škole. Už se těším, až přijede Bi-..

"Bianca" řekla jsem do prázdna autobusu. Volat ji nebudu, možná bude v letadle. Ale někomu zavolat musím. Jelikož jsem velmi inteligentní člověk, ale to už určitě víte, nechala jsem si doma na stole mobil. A já nejsme člověk, který by v něm měl něco, za co by se styděl. Takže nemám heslo. Kluci toho využili a dali si mě do kontaktů. No a o přezdívkách ani nemluvím...

Nejlepší člověk na světě :3

Jednorožec ze Země nezemě(to bude asi CC)

Boyfriend

Jake (díky Bohu za normální lidi)

A tátu už mám dlouho. A jelikož jsem zvědavá, tak zkusím někoho z těch tří debilů(bez urážky, všichni se chápeme).

Zavolala jsem teda mému "Boyfriendovi".

"Předem upozorňuji, že jestli to je nějaký fanoušek nebo fanynka, tak nemám zájem. A jsme ve studiu, takže honem." řekl člověk na druhém konci a já se rozesmála.

"Jé-é, ahoj Lú." slyšela jsem, jak se kluci taky začali smát.

"Co potřebuješ?" uchechtnul se Ash.

"No jen jsem chtěla vědět, jakýho imbecila mám v telefonu. A jakej je můj přítel" uchechtla jsem se.

"Cože? Já jsem tvůj přítel?!" řekl radostně.

"Aaau, Jinxxi, to byla sranda, nech toho!" slyšela jsem. Pak nejspíš někam utíkal, protože jsem dlouhou dobu nic neslyšela.

"Aaa, Ashi?" zeptám se.

"Jsem schovanej v kumbálu, snad mě nenajde." řekl udýchaně.

"No, já jsem se chtěla zeptat táty, jestli u nás může bejt Bianca, ale asi není vhodná doba."

"Tak mu zavolej ty, ale neříkej mu, kde jsem!" řekl potichu.

"Ok, tak nazdar." řekla jsem a týpla to. Pak jsem vytočila tátovo číslo.

"Marilú! Tohle mi ještě vysvětlíš!" zakřičel do telefonu.

"Já se chtěla zeptat, jestli teda souhlasíš s tou Biancou." řekla jsem vesele.

"Jo." řekl naštvaně, " a kde je Purdy?!" zakřičel znova.

"Nemám tušení." uchechtla jsem se.

"Však on se brzy objeví." řekl a týpl to. Upřímnou soustrast, Ashley.

Autobus už přijel k zastávce a já vystoupila. Domů to mám ještě deset minut, takže jsem si pustila písničky.