Pod jednou střechou

(1) Nový domov

 Jmenuji se Olivia a zrovna v tuto chvíli jsem na letišti, kde se loučím s mamkou, která každou chvíli bude muset odejít, protože její let je přesně za třicet minut. Také budu za pár hodin odlétat, ale bouhužel ne s matkou do Afriky. Čekám na matčinu kamarádku, která si mě tu vyzvedne a spolu poletíme do jejího domova do Connecticutu, kde žije spolu se svojí rodinou. Otce nemám jentak pro zajímavost, nikdy jsem se s ním nesetkala a z tohoto důvodu se stěhuju z Arizony do nějakého malého městečka v Connecticutu jak jsem již zmiňovala, kde budu žít s rodinými přáteli mé matky. Jak tak nad vším přemýšlím tak mám pocit, že každou chvíli omdlím.

,,Zlato, Miriam mi píše, že už je tady.'' Říká má matka mezitím co se dívá do svého mobilu a něco tam na obrazovku ťuká. Miriam je ta žena u které budu nyní nějakou dobu s její rodinou bydlet. Je to matčina nejlepší kamarádka už od školky. 

 Po chvíli matka zahodí mobil do kabelky a vytahuje si z kabelky cestovní pas a letenku. Náhle se na mě podívá se slzami v očích a potlačovaným úsměvem. Citím jakýsi tlak v mých očích a uvědomuji si, že se tady jakoukoliv chvíli rozbrečím. Už citím první kapku stékající mi po tváři a začínám se naklánět k matce do objetí a vzlykat. 

,,Všechno bude dobré Olivie, vrátím se co nevidět, budeme si Skypovat kdykoliv chceš a uvidíš, že to všechno uběhně rychle.'' Matka se mě snaží uklidnit, zatímco já jí s mojí hlavou na jejím rameni vzlykám na tmavě modré sako, které už začíná být mokré od mých slz. 

,,Miriam jsi měla vždycky ráda a určitě si budeš rozumět i s jejími dětmi, musíš se na to podívat jako na novou zkušenost, alespoň poznáš nové lidi a jsem si jistá, že tě vezmou i do New Yorku, jelikož odtamtuď není jejich město až tak daleko.'' Pokračuje dále má matka a já si všímám toho, že už je její obličej také pokrytý slzami a její oči trošku červené.

,,Miluji tě Olivie, budu na tebe neustále myslet a určitě ti přinesu něco pěkného z Afriky.'' Matka se na mě usměje a já se od ní odtrhnu, trošku odstoupím a po mém několika minutovém mlčení promluvím: ,,Nemůžeš to ještě změnit mami, ještě mám pouhé dva roky na střední a potom bych mohla na univerzitu a ty bys šla do Afriky až budu na univerzitě.'' Říkám zatímco se jí dívám do očí a uvědomuji si, že tuhle větu jsem poslední dva měsíce mé matce neustále opakovala a prosila ji, aby nešla a aby tam šla až za dva roky, až ukončím střední. 

,,Bohužel zlatíčko, víš, že s tím nic už v tuto chvíli dělat nemohu, ale slibuji, že se vrátím co nejdříve to půjde.'' Matka se na mě podívala a sevřela mě do objetí ve kterém jsme stáli tak dvě minuty a poté se na mě naposledy podívala, políbila mě na čelo, řekla, že mě miluje, že mi zavolá jakmile se tam dostane, rozloučili jsme se a ona se obrátila a šla směrem ke kontrole. Dívala jsem se na to jak ji kontrolujou letenku a pas, i na to jak nastupuje na letadlo i to jak letadlo odlétá, se slzami v očích jsem si sedla na židli a začala vzlykat, připadala jsem si ztracená. Náhle mi někdo poklepal na rameno a já se vzapětí otočila a viděla před sebou hnědovlasou dámu ve svých hádám čtyriceti s hubenou, ale lehce svalnatou- asi pravidelně cvičí, a vysokou postavou. Ihned jsem ji poznala, byla to Miriam. 

 Rychle jsem vstala a postavila se před ní, ona se na mě podívala se soucitným úsměvem a objala mě. ,,Ach Olivie, už je to taková doba co jsem tě naposledy viděla.'' Miriam řekla mezitím co mě držela v objetí a dále pokračovala: ,,Vím, že je to pro tebe asi těžké, ale pokusím se to pro tebe po tu dobu co s námi odteďka budeš, co nejlépe usnadnit a doufám, že se ti u nás bude líbit.'' Miriam trošku odstoupila a se svými dlaněmi na mých ramenech se na mě podívala a zeptala se zda má matka už odešla. 

,,Bohužel.', odpověděla jsem. 

Miriam mě vzala do kavárny na letišti mezitím co jsme čekali na náš let do Connecticutu. Povídání s ní mi celou situaci ulehčilo, Miriam byla tak dobrá v uklidňování člověka a tak neskutečně milá, že bych ji nejradši koupila obřího plyšovýho medvídka s balónky na, kterých by bylo napsáno: ,,DÍKY MIRIAM, JSI SKVĚLÁ.''