(3) ''Takové normální ráno''

127 9 2
                                    

 Otevřela jsem oči a podívala se kolem sebe, uvědomila jsem si, že již nejsem ve svém malém pokoji doma v Arizoně. Vždy jsem byla zvyklá naproti sobě vidět okno ze, kterého byl krásný výhled na naši ulici a svítilo přes něj slunce, které mi vždycky strašně vadilo a rychle jsem se zahrabávala pod peřiny, aby mi nesvítilo do očí.

 Teď, ale v Arizoně nejsem. Ležím na obrovské posteli s nebesy uprostřed nádherného pokoje na druhém konci Ameriky. Po chvilce ležení v posteli a přemýšlením o mé matce a domovu jsem se, ale rozhodla vstát. Sedla jsem si na postel a dívala se na dveře do koupelny ke kterým jsem po chvilce zamířila, abych si umyla zuby a osprchovala se. Poté jsem si na sebe dala džínové kraťasy a černé tílko a zamířila ke dveřím. 

 U dveří do mého pokoje jsem se na sebe podívala v zrcadle, rychle si dala vlasy do volného drdolu a prohlédla se. Uznávám, že to co na sobě mám není úplně vhodné, jelikož ty kraťasy jsou dost krátke a to tílko má menší výstřih, ale došla jsem k závěru, že, když teď budu chvíli bydlet tady, tak nemá cenu se oblékat ''vhodně'' a myslím, že na sobě mohu mít své domácí oblečení bez toho, abych se cítila nepříjemně.

 Vyrazila jsem dolu po schodech směrem k jejich obrovské kuchyni a protože bylo v domě ticho tak jsem usoudila, že všichni jěště spí. Když jsem se tam dostala, uvědomila jsem si, že nemám ponětí, kde co je. 

 Měla jsem, ale takový hlad, že jsem se rozhodla popátrat, kde by mohly mít cereálie. Otvírala jsem různé skříně, ale většinou jsem narazila pouze na nádobí. Podívala jsem se do skříně nad umyvadlem a viděla tam pouze různá koření, zavřela jsem skříň a otočila se.

 Náhle jsem vyskočila, vydala ze sebe malý pískot a položila si ruku na srdce. Přede mnou stál Nathan a jěště k tomu bez trička. Když jsem si uvědomila, že je to pouze on tak jsem pomalu opřela mé lokty na pult a snažila se dýchat opět normálně. 

 ,,Dobré ráno.'' Řekl bez jakýchkoliv emocí Nathan a šel směrem ke skříní ze, které vytáhl cereálie. Poté šel k ledničce odkuď si vzal mléko a nalil ho do misky bez toho, aby se na mě ani jednou podíval. 

 ,,Dobré ráno, vzbudila jsem tě?'' Zeptala jsem se ho nervózně a on mi odpověděl: ,,Ne.'' S tímto slovem si sednul ke stolu u velkého okna a začal jíst své cereálie a procházel si SMSkami v mobile. 

,,Aha, proč jsi vzhůru tak brzy?'' Zeptala jsem se mezitím co jsem se podívala na hodiny, které ukazovali čtvrt na sedm. 

 Podíval se na mě a řekl: ,,Proč jsi vzhůru tak brzy, ty?'' Opět bez jakéhokoliv soucitu. 

,,Nezodpověděl jsi moji otázku.'' Řekla jsem a on se na mě podíval a pozdvihl obočí. ,,Ty jsi nezodpověděla mojí.'' 

,,Ale já jsem se tě zeptala první.'' Obhajovala jsem se už trošku hlasitěji.

,,Co to s tím má společného?'' Zeptal se a já jsem mezitím obrátila oči v sloup a uvědomila si, že tahle konverzace nikam nevede.

 Začala jsem si ho prohlížet. Po ránu má trochu rozcuchané vlasy, a upřímně? Vypadalo to na něm neskutečně sexy. Prohlížela jsem si dál jeho obličej a všimla si, že nemá žádné nedostatky. Jeho ústa vypadala skvěle a začala jsem přemýšlet nad tím jaké by to bylo je políbit. Potom mé oči přešly k jeho úžásnému svalnatému břichu od kterého jsem nemohla odpoutat pozornost. Ty perfektně vytvarované svaly na jeho břiše se hodily dokonale k jeho velkým širokým ramenům. 

,,Vím, že jsem neodolatelný, ale nemusíš to dávat až tak najevo.'' Řekl bez humoru, jakoby to říkal, každý den a já se náhle dostala z tranzu a uvědomila jsem si, že si všimnul jak jsem si ho prohlížela a zkoumala. Cítila jsem jak se začínám červenat.

Pod jednou střechouKde žijí příběhy. Začni objevovat