Ice Girl [ DOKONČENO ]

2) Stark Tower

    Po, na moje očekávání krátké době, jsme dojeli před budovu Stark Tower, kde také kapitán zaparkoval svou motorku.

Své ruce jsem z kapitánového pasu přesunula k helmě na mé hlavě, abych si ji mohla sundat. Po sundání jsem ji vrátila zpět kapitánovi, který tu svou už měl zase pověšenou na ručce řídítka. Sesedla jsem z motorky a sledovala, jak kapitán schovává druhou helmu pod zadní sedačku.

,, Půjdeme ? " zeptal se s příjemným usměvem.

Jako odpověď jsem mu poskytla kývnutí hlavy s úsměvem. Kapitán na nic dál nečekal a se mnou po svém boku jsme se vydali do vnitř Stark Toweru.

,, Teď Vás závadu k řediteli Furymu, chce Vás vidět a něco říct. " oznámil kapitán, když jsme vystoupili z výtahu v dvacátém patře.

Nacházela se zde velká kancelář se stolem a černou koženou židlí, která je umístěna u zdi, která je celá prosklená a jde tak zní vidět na město.

,, Můžete jít pane Rogersi, za chvíli ji za vámi pošlu. " zničeho nic se před námi objevil muž hnědé pleti s páskou přes levé oko a v černém oděvu.

Kapitán jen kývl hlavou a přešel zpět k výtahu, do kterého hned nastoupil a výtah se dal do pohybu.

,, Rád vás poznávám slečno Clarková. Já jsem Nick Fury. " natáhl ke mně svou pravou ruku, já gesto zopakovala.

S rukama jsme si potřásli a poté je spustili zpátky k tělu.

,, Při Vašem hledání jste nám dala pořádně zabrat. Byla jste jako duch, skoro až neviditelná. " pronesl Fury a šel k prosklené zdi.

,, Dodnes... " povzdychla jsem si a překřížila ruce na hrudi.

,, Ano, dodnes, ale my vám chceme pomoct. " otočil se zpět ke mně.

,, To říkali ti před vámi taky a Vy moc dobře víte, co mi udělali ! " vyštěkla jsem po něm a prstem ukázala na sebe.

Na osobu s „ nemocí “ a zkaženým životem, kvůli posraným pokusům.

,, Ano, vím co vám Hydra udělala, ale my vám s tím pomůžeme. Pomůžeme Vám to ovládat. " s mírnou náštvaností v hlase se přesunul ke stolu, na kterém měl složky a jednu z nich otevřel.

Pozorně jsem ho sledovala a přibližovala se ke stolu. Otevřenou složky otočil ke mně, abych viděla, co v ní je.

Když jsem uviděla, že je to má složka, pouze jsem pootevřela ústa.

,, Ano, Vaše složka, víme o tobě všechno, Cindy. " pronesl klidnějším hlasem.

Zřejmě mu neunikl můj lehce vyděšený výraz.

,, Chceme z vás udělat Avengera. " řekl s ledovým klidem Fury a já svůj zrak ze složky přesunula na něj.

,, Avengera ? Jste si tím jistí ? " nadzvedla jsem pravé obočí.

,, To bychom Vás sem nepřivedli. " odvětil.

To má pravdu.

Skousla jsem si ret a chvíli nad tím přemýšlela.
,, Dobře. " řekla jsem sebejistě, když jsem se konečně rozhodla a zhluboka se nadechla a vydechla.

,, Vybrala jste si dobře, slečno Clarková. " složku zavřel a založil ji zpět k těm ostatním.

,, Myslím, že jsem neměla navybranou. Ale jestli něco udělám, nějakou hloupost, bude to na Vás. " poznamenala jsem.

Fury se jen pousmál a přešel zpět k prosklené zdi.

On asi miluje koukání z okna.

,, Už můžete jít. Myslím, že pan Rogers bude v nejvyšším patře. " oznámil mi a stále se díval ven.

,, Děkuji a nashledanou. " přešla jsem k výtahu, který jsem následně přivolala.

Nemusela jsem čekat dlouho a výtah tu byl. Vešla jsem dovnitř a zmáčkla tlačítko do nejvyššího poschodí, co se v téhle budově nachází.

Výtah se zastavil a já vstoupila do něčeho, co vypadá jako obývací pokoj s velikými okny na pravé straně a barem na levé. Kousek od baru byla dlouhá pohovka, před kterou se nacházel menší stolek. Na pohovce seděl muž s krátkými tmavými vlasy, se skotskou v ruce a vedl rozhovor s druhým mužem, který vypadá jako kapitán.

Místo toho, abych něco řekla, jsem se posadila na zem do tureckého sedu a začala si hrát s okrajem kápi.

Ano, správně, na zem.
Ráda bych si k nim přisedla, ale nechci rušit jejich rozhovor, a také se tak trochu stydím.

,, Slečno. " zvolal překvapeně kapitán, když si mě všiml.

Já na něj z polekání otočila hlavu. Nečekala jsem, že na mě najednou zavolá.

,, Slečno ? To je až moc formální. " uchechtl se muž se skotskou v ruce.

,, Nech toho Tony. " pronesl otráveně kapitán a přešel ke mně.

,, Tony ? Tony Stark, ten nafoukaný, zazobaný pablb ? " zeptala jsem se a uslyšela, jak se kapitán zasmál.

Najednou, jakoby ta stydlivost zmizela a já musela pronést něco takového.

Pan Stark zpozorněl, odložil svou skotskou na stolek a z pohovky se přesunul ke mně a kapitánovi.

,, Nafoukaný, zazobaný pablb ? Jestli o tom náhodou nevíš, já jsem miliardář, kterému patří tahle budova, ve které ty být nemusíš a také jsem Iron Man. " řekl velice vznešeným a vážným hlasem.

Musela jsem si ze země stoupnout, abych se mu dívala do oči.

,, Samozřejmě, že to všechno vím. Vy jste v každých novinách a zprávách, doslova každý o Vás mluví. " převrátila jsem oči v sloup nad tím, kde všude se pan Stark objevuje.

,, Nerad ruším vaši debatu, která mě mimochodem strašně zajímá a baví, ale někoho bych vám chtěl představit, slečno. " přerušil nás kapitán a ukázal k výtahu.