Ice Girl [ DOKONČENO ]

4) ,, Kapitáne ! "

Vyšly jsme schody nahoru a já spatřila patro se samými dveřmi, hádám že jsou to pokoje.

,, Můj pokoj je hned tady. " z mého myšlení mě vyrušila Wanda, která otevřela dveře.

Takže jsem měla pravdu. Jsou to pokoje.

Vstoupila jsem a naskytl se mi pohled na středně velký pokoj s jednou postelí přiloženou k pravé zdi, šatní skříň u levé zdi, psací stůl s židlí a fotkami vedle šatní skříně, menší stolek ve středu pokoje, okno s krásným výhledem a na závěr, koupelna.

,, Takhle to vypadá u všech. " prošla kolem mě Wanda.

Otevřela skříň a vyndala z ní oblečení, které mi podala.
,, Tohle by ti mohlo být. Zkus si to v koupelně. "

Vešla jsem tedy do koupelny, zavřela dveře a stoupla si před ovalné zrcadlo, pod kterým se nacházelo umyvadlo.

Oblečení jsem odložila na sklopené prkénko od záchodu, které bylo po levé straně umyvadla. Rozvázala jsem šňůrky od kápi, kterou jsem následně schodila na zem a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Viděla jsem jen vystrašenou holku, co se snaží přežít a někdy si hrát na drsnou.

Rychle jsem zahnala zlé myšlenky hlubokým nádechem a výdechem a pokračovala v převlékání.

Po pár minutách jsem byla převlečená z mých špinavých modrých šatů a černé kápi do čistě bílého trička, černých kalhot a modré kožené bundy. Své blonďaté, lehce kudrnaté vlasy jsem nechala volně rozpuštěné a vyšla z koupelny.

,, Páni. " vydechla Wanda, když mě spatřila.
,, Moc ti to v té modré sluší. " dodala a já se pousmála.

,, Děkuji. " vydala jsem ze sebe.
,, Kdo to je ? " optala jsem se a ukázala na fotku, kterou jsem držela v rukách.

Byl na ní kluk s blond vlasy, ve kterých bylo trochu černé, s modrými oči a modrým tričkem.

Wanda ke mně přistoupila a trochu posmutněla.
,, To je můj bratr Pietro. On... On je mrtví. " odpověděla a já se v duchu začala proklínala.

,, Promiň. " špitla jsem a fotku položi zpátky na její místo.

,, V pořádku, to jsi nemohla vědět. " pronesla, aby mě uklidnila.
,, Myslím, že byste si rozuměli. " dodala.

Jen jsem pokývala hlavou a šla ke dveřím. Wanda pochopila a se mnou šla zpět za ostatními.

,, No ne ! " vykřikl z ničeho nic Peter až jsem leknutím nadškočila.

Rozeběhl se ke mně a obejmul mě.
,, Tahle Cindy mi chyběla. "

Jen sem se zasmála, vymanila se z jeho objetí a šla k pohovce.

,, Moc vám to sluší, slečno. " kapitán se mile usmál a uvolnil místo na pohovce.

Posadila jsem se a chtěla něco říct, bohužel mě přerušil pan Stark.
,, Ona má jméno Rogersi. Sama nám ho řekla. "

Kapitán si nad tím jen povzdechl a radši nic neříkal.

,, Děkuji za uvolnění místa. " šeptla jsem.
,, A... Nevadí mi, když mě oslovujete slečno, ale můžete mi říkat Cindy . " usmála jsem se.

Steve mi úsměv oplatil.

,, Nerad ruším vaši zábavu, ale musíme slečnu Clarkovou dostat pryč. " zničeho nic se zde objevil Fury a tím upoutal naší pozornost.

Tím, že vyslovil mé příjmení jsem se doslova vyšvihla na nohy z pohovky a otočila se k němu.

To že mám strach určitě zmiňovat nemusím.

,, Proč, co se děje ? " zeptala se Wanda.

,, Hydra zjistila, že pokus se částečně podařil. Míří sem a chcou slečnu Clarkovou unést. " odpověděl.

,, Cože !? " vykřikla jsem a nevěděla co dělat.

Tohle je špatný. SAKRA špatný !

,, Slečno Clarková. " oslovil mě Fury.
,, Vy a pan Rogers pojedete na motorce do opuštěné základny Shieldu. Natasha, Clint a Tony si vemou Quinjet, aby Hydru zmátli a to samé ostatní, ale s auty. " rozkázal, co máme všichni dělat.

Tak, jak rozkázal se také stalo.

Natasha, Clint a Tony běželi na střechu a ostatní, tedy Parker, Wanda, Bruce, Sam a Bucky k výtahu, přesněji do garáže.

Kapitán hned zareagoval, popadnul mě za ruku a běžel se mnou po schodech dolů.

Dole jsme byli vcelku rychle a k motorce to bylo už jen kousek.

,, Tady máte, slečno. " Steve mi podal helmu hned, jak jsme k motorce doběhli.

Nasadila jsem si ji, kapitán tu svou, a nasedla jsem na zadní sedačku. Kapitán dál na nic nečekal a vyjel, co nejrychleji to šlo.

,, Jste v pořádku ? " zeptal se a prudce zatočil do zatáčky.

Svůj stisk kolem jeho pasu jsem zesílila, abych nespadla.

,, Já nevím. " odpověděla jsem popravdě.

,, Blbá otázka, promiňte. " omluvil se.

Za co se omlouvá ? Vždyť se nic nestalo.

,, V pořádku. " lehce jsem se pousmála nad jeho slušností, když v tom se najednou ozval výbuch.

Já, Steve a jeho motorka jsme někam odletěli.

,, Jste v pořádku ?! " optal se kapitán mně neznámo kde.

Ležela jsem ve střepech od aut, kousek od kapitánovi motorky, ale i tak jsem ho nikde neviděla.

,, Ano ! Jsem ! " odpověděla jsem a snažila se Stevea najít alespoň očima.

Začala jsem se pomalu posunovat po zemi a střepech ke kapitánově motorce. Bohužel se mi několik střepů zaseklo do kůže na rukách i nohách.

Náhle jsem spatřila Stevea, ale někdo mě chytil za nohy.
,, Kapitáne ! Kapitáne pomoc ! " zakřičela jsem, ale marně.

Někdo mi dal před pusu látku a tím mě uspal. Jediné co si pamatuji je čirá tma.