Proč nás?

Kapitola 2.

...Co se tedy přihodilo? že se nacházím v takové situaci?

Začalo to v úplně normální den. Byla neděle a tak jsem nemusela do školy, ale kdybych věděla co se stane...
Bylo asi poledne. Zrovna jsme se vrátili z kostela a máma začala vařit. Jelikož bydlíme v chalupě s kamny, tak šel táta nasekat dříví.

Už kdysi, asi před půl rokem jsme se s rodiči bavili o tom jak německá vojska okupují Polsko. Normální lidi o tom moc nevěděli, ale táta sem tam jezdí vypomáhat na úřad a vždy nám sdělí novinky. Tehdy řekl "tak ti Němci už jsou tady" nemohli jsme vědět co nám provedou. Všichni si mysleli že je to "přátelská výpomoc". No, ale nebyla.

A v ten krásný slunný den se to stalo. Bylo okolo dvanácté a my jsme zrovna jedli. Byla neděle a tak nám maminka udělala špekové knedlíky s cibulí. Jó, to byly časy.

Stůl se otřásl a my všichni poznali, že se něco děje.

Najednou začala prijíždět auta. Bylo to až divné a tak mi rodiče nakázali, abych se šla někam schovat. Schovala jsem se nahoru na slámu. Měla jsem z tama dokonalý výhled jak před chalupu, tak za ní.

A pak začalo drama...
Táta se pokoušel prohodit pár slov s mužem v uniformě, ale marně. Vojáci vtrhli do chalupy. Viděla jsem jenom, jak táhli mámu do vojenské dodávky. Mamka se jim ale vzpírala. Muž co mámu vedl ji dal takovou facku, že jí začala téct krev z nosu. V tu chvíli jsem jen cítila slzu, co mi pomalu stéká po tváři. Auto odjelo i s maminkou. To bylo naposledy v mém životě, kdy jsem ji viděla.

Táta...
Odvedli ho na zahradu. Dva vojáci ho hlídali. Za asi dvě hodiny přijela dodávka. Vojáci z ní začali vést muže na naši zahradu. Bylo jich asi dvacet.
Spolu s mým tátou.
A najednou se to stalo, vše se semlelo strašně rychle.
Muže seřadili ke zdi. Vojáci si stoupli naproti a začali střílet...
Ti pánové v uniformách hned odjeli.

Už jsem necítila jen jednu slzu, ale celý potok. Byla jsem bezmocná. Nemohla jsem se pohnout.
Na slamníku jsem pak zůstala ještě dlouho.

---

Slezla jsem dolů. Procházela jsem se mezi těmi bezvládnými těly, než jsem spatřila otce. V ten okamžik jsem utekla do chalupy. Sedla jsem si na zem a koukla se na stůl kde byly nedojedlé porce špekových knedlíků. Rozbrečela jsem se tak, jako asi nikdy před tím. Co budu dělat???