Proč nás?

Kapitola 4.

Vydali jsme se směrem k vyhlídce.
K mému oblíbenému místu. Já měla pocit, že jsem tady naposledy (taky že jo). Pořádně jsem se tedy rozhlédla, abych si zanechala aspoň kousek z tohoto úžasného místa v mé hlavě.

Alex nesl nejtěžší batoh. Já si s Kajou rozdělila zbytek. Je pravda, že jsme toho táhli hodně, ale za účelem přežít.

"Bude to náročné." promluvil Alex ke Kaji. "Ale musíš to zvládnout, nemůžeš tady zůstat, nesmím ztratit i tebe" dodal smutně se zármutkem v hlase. Kaja přikývla.

---

"Tak jdem." Alex rozkázal.

Šli jsme dlouho bez přestávky. Kupodivu s tím Kaja neměla problém a ani jednou neřekla, ať zastavíme.

Malou pauzu jsme si dali až po pěti hodinách chůze. Bylo okolo sedmé a už se dělalo šero. Rozhodli jsme se přespat.

Kája vybrala místo v lese. Na zem jsme dali celtu, na ní deky a druhou celtu jsme uvázali ke stromům jako střechu.
"Snad to vydrží." promluvil do ticha Alex.
"Hmm, musí. Doufám, že nebude pršet." odpověděla mi Kaja.

---

Kaja už spala. Byla hodně unavená z dnešní cesty.

"Kdo to udělal?" Alex promluvil.
"Co?" podívala jsem se na něj tázavým pohledem.
"To s rodičema..." vysvětlil mi.
"Nevím, vojáci vtrhli do domu a nechali za sebou spoušť. Jediné co tuším je, že nejsme v bezpečí. Musíme se stranit, nesmíme na sebe upozorňovat. Nemám ponětí, co by nám udělali..." odmlčela jsem se.
"Kam půjdem" stále neklidný Alex, stále stejně zvědavý.
"No, někam. Hlavně se musíme dostat z Polska. Tuším, že už tu není bezpečí."
(V tu chvíli jsem samozřejmě vůbec nevěděla, kam by jsme mohli jít. Co když se tohle děje i v ostaních zemích?)
"Musíme se dostat do města." zněla nakonec má odpověď.
Alex se zděsil. "Vždyť před chvílí si říkala, že musíme být opatrní a neupozorňovat na sebe." Zvedl trochu hlas, ale nezněl naštvaně.
"Pšššt, Kaja spí" připoměla jsem mu.
"Potřebujeme informace, něco, aby jsme zjistili co se děje. Tady v Polsku i ve světě. Nemůžeme utíkat, když nevíme kam." objasnila jsem Alexovi.

Už dohoříval oheň a já se rozhodla, že půjdu spát.
Usla jsem hned. Únava udělala své.

---

Kaja vstala velmi brzo. Vzbudila mě i Alexe, za to jsme ji oba byli hrozně vděční.
Zabalili jsme si a vydali se opět na cestu. Tentokrát máme za úkol najít nějaké město...

Ahoj lidi.
Jsem zpět. Doufám, že se příběh bude líbit.😁😁
Vaše Lisa