Proč nás?

Kapitola 5.

..."Anio!!! Kdy už tam budeme?!" stále dokola se opakující Kaja.
To, že jsem se včera divila, jak Kaja vůbec neotravovala s těmito otázkami, si perfektně kompenzovala dneska. Byla otravná. Docela mi to vadilo.

"Dobrá, dobrá, prohlašuji, že se zastavíme v nejbližší vesnici." řekla jsem.
Alex se na mě podíval, jako by jsme se včera o ničem nebavili a on o mém chtíči navštívit město vůbec nevěděl, načež jsem mu úšklebek vrátila.

---

Asi po hodině chůze se před námi objevilo malé městečko. Kaji se na tváři objevil úsměv.

"Konečně!!" prohlásila.

"Tak pojďte." popohnala jsem ty dva.
Sešli jsme dolů do údolí.
Byli jsme opatrní. Rozdělili jsme se.
Alex šel sám a já šla s Kajou. Úkol byl jasný, najít stánek s novinami.
Bylo potřeba získat nějaké informace. Přece nemůžeme prchnout tam, kde to je ještě nebezpečnější.

---

Po chvíli nás dohnal Alex. Našel malý stánek.

"Jedny noviny, prosím." sdělila jsem prodavači.

"3 zloté" prodavač se na mě ani nepodíval.

"Děkuji"
Chystala jsem se otevřít noviny, když v tom mi je Alex vytrhnul z rukou.

"Hej!!!" zněla má reakce.

"Promiň." řekl Alex a rychle otevřel noviny.
Pročítali jsme noviny. Rychle, ale pečlivě. Nikde se nic nepsalo.

"Počkat! Tady se něco píše." vyjekla Kaja.
Německá vojska okupují Polsko!!!
Znělo jméno článku. Článek byl vložený do jednoho z hlavních článků, skoro jakoby byl tajný a nikdo by ho neměl vidět.

V ostatních státech situace není o moc lepší. Slovensko vyhlásilo samostatnost a Česko se též potýká s potížemi...
...Nejvíce postižený je Krakov, kde Němci nešetřili s náboji...
...Pokud jste žid nebo máte žida v rodině, mějte se na pozoru...

Stáli jsme a nikdo neřekl ani slovo. Připadalo mi, že tam stojíme hodiny.
V tom jsme zaslechli zvuky aut.

"Rychle, schovejte se!" přikázala jsem.
Byla to ty samá auta, co se nedávno vyskytla i před naším domem.
Rychle jsme vyběhli, každý jiným směrem. Já se schovala v houští za nějakou starou stodolou. Kaju jsem zahlédla jak běží pryč s Alexem.
Chvíli jsem čekala s napětím v křoví. Vůbec to nebylo příjemné. Najednou však uslyším kroky. Těsně vedle mého úkrytu. Nadechla jsem se a zacpala si nos. Chůze se zastavila. Byl to voják. Malou dírkou v houští jsem spozorovala zelenou uniformu a pušku. Voják se chvíli rozhlížel. V tom pohlédl směrem do křoví, ve kterém se skrývala má skrýš.

"Verschwinde von hier!!!" Zařval najednou voják a já celá zkoprněla. Muž v uniformě mě vytáhl ze křoví. Donutil mě si kleknout a hlaveň mi namířil k hlavě. Před očima se mi promítnul celý život.
Najednou se ale stalo něco co jsem vskutku nepředpokládala. Voják sklonil pistoli a ukázal směrem do lesa.

"Lauf weg!"
Neváhala jsem a dala se na útěk.
No ale kde je Alex s Kajou. Nemohu je tam nechat...