Dcery Pekel: Zrození Bestijí.

Část 1. Začátek

Předem se omloubám za pravopisné chyby a nejake nesmysli. Kapku mi zlobi wattpet a mam poruchu takze nepoznam i od y nebo n od ň atd. Pisu poprve takze nevim jestly to je dobry ale skuste posoudit. Casty budou vychazet kapku delsi dobou. Ilustrace si delam sama a kazda bude kolem 2000 slov, aby to nebylo tak kratky. Chyby v deji pribehu a dalsi veci ktere se vam nelibi mi dystak napiste. Dekuju. Vaše Aragen11

Je večer. Les je tmavý a posmutnelí. Je neco kolem půlnoci,takze se mlha stále drzí mezi stromy. Posmutnělí je i měsíc, který vhání své úplnkové měsícný paprsky do lesa. Pak se ptáci rychle vznesli do vzduchu a odletěli. Něco je vyplašilo. Mezi stromy rychle bězí Gerard. Přidává se k němu Lyara.

"Podej hlášení."řekne vázným hlasem Gerard.

Je totiž vůdce třináctyčlené jednotky. Zrovna měly hlídku. Liara zabodla svůj pohled někam před sebe a povzdechla si.

"Celá jednotka padla. I opevnění." odpovědela Lyara.

"Takze jih padl." řekl nahlas pro sebe.

Šlo vidět ze má v očích plameny hněvu co se snažily dostat ven a ničit,ale Gerard je držel pod kontrolou. Měli hlídat opevnění ve kterém žily. Na jihu, severu a východu měli postavené menší opevnění a na západe zas hlavní opevnění. Základnu. Byly od sebe dost daleko,aby se neprozradily navzájem. K Gerardovi a Lyaře se přidaly další čtyři lidé. Severný strana. Vedla ji Irian. Přiblýzila se zblýz k Gerardovy, aby mohla podat hlášení.

"Sever padl. Norysa má vázně poraněnou ruku. Ostatný jsou jen poskrábaní a odření."

Gerard přímo zářil rude jak byl rozřuzení. Zhluboka díchal,aby nevibouch.

"Viděl někdo Aryho?" zeptal se,ale podle výrazů a chvilkového ticha poznal jaká bude odpověd.

"Ne pane, bohužel ne.

" jak čekal. Běžely dál a bez námahy se vyhýbali stromům.

Už byly velice blízko základne, kdyz náhle uvideli něco rudého před sebou. Jakmile se k tomu přiblížily vědely co to je. Byl to Ary celý od krve. Měl osklivou řeznou ránu v boku. Byla znacně hluboká od meče. Vzhlédnul k Gerardovy a ostatným. Vztanul a přidal se knim. Měl viditelně obří bolesti. Měl totiz křecovyté pohyby. I přes ta zranění a bolest,ale udržel se zbytkem týmu tempo. Gerard když to viděl, any se Aryho neptal na hlášení. Nemusel. Běželi jak je nejrychleji mohli na západ. Na základnu. Už byly skoro tam. Už videly světlo mezi stromi. Vyběhli na mýtinu a a

Strnuly hrůžou z toho co viděli. Všichny zlomene padly na kolena. Celé hlavný opevnění bylo v plamenech. Všchni co tam žily, lezely nehybně od krve na zemi mezi trávou. Jedno dítě co na zemi leželo se zvedlo a rozhlédlo se kolem sebe, bylo jen v kómatu. Uvidělo svou matku za sebou na zemi. Rozeběhlo se k ní a u jejího nehybního těla padlo na kolena a zacalo brečet. Bylo celé od krve své matky jak se jí snazilo probudit, ale ona se neprobudila.Jen tam dál nehybne ležela. Jeden z lovců co je zabily přišlo k dítety. Sáhl po rukojety svého meče, který mu vysel na zádech a vytašil ho. Díte se ohlédlo na lovce a lovec díte zabil.

Gerard to viděl a do očí se mu vyhrnuly slzi. Pak mu zacaly téct potváři a všechen smutek, všechna lítost, všechny jeho pocity se zmněnily v hněv a nenávist. Najednou se vítr kolem nej zavýřil. Jako by ho obklopila nějaká neviditelná síla, které jste si mohly všimnout jen díky větru. Jen díky vzduchu. Gerardovy oči se zmnenily. Panenky se rozsířily a byly psí,ale měli pořád modrou barvu připomínající modré nebe bez mraků. Zacala mu růst srst, zvětsovat svaly a tělo, nohy měl napůl vlčí a napůl lidský, narostly drápy, spičately a zvětšily uši, narostl mu ocas a hlava se protáhla do hlavy vlka s většenímy spičáky než má normálně vlk. Měl hnědo šedou srst s černýma vlasama. Zuřivě vrčel na lovce. Stal se z něho nádhernej,ale rozřuzenej vlkodlak. Rozeběhl se a skočil na toho lovce s vytaženým mečem. Zakousl se mu do krku a tým ho zabil. Pustil tělo a zařval. Ptáci znova vzlétly do vzduchu a uletěly.