Dcery Pekel: Zrození Bestijí.

Probuzení krve.

Ahojky. Jsem zpět a jestly kapitoly nevychážely podle termínu, tak se moc omlouvám. Často nemám wifi 😭😭😭. Chápete to nemám wifi. Nejspís nastane Raknarok.( nevím jak se to píše a je to konec světa xD). Tak jo konec divadýlka. Tady máte kapcu a přeji hezké potcený.

Aragen11

========================================

Probudyli jsme se nastejno. Naštestí. Nechtěla bych ho budit a any, aby budyl mě. Je to kluk, takže mě asi pochopíte. Začali jsme se zvedat a já se okamžitě protáhla. Spalo se mi úžasně. Snad né kvůli němu. To je blbost. "Když myslísssssss.... Dávej si pozzzzor..." mam špatněj pocit a dokonce mi řekla, at jsem na pozoru Dárksy. To je docela blbý. "Jo. Dárksy má pro tentokrát pravdu. Bud opatrná. Blízí se něco opravdu zlého." řekla i Thundr. Musíme rychle odsud, než se Scottovy, či mě něco stane.

Od rána mám hodně špatný pocit a to jsem se vyspal škvěle. Takhle dobře se mi ještě nikdy nespalo, ale ten pocit to kazý. Protáhl jsem se nakonec taky a pak čekal, co se bude dýt.

"Pojd. Radši půjdem domů. Mohly by se vrátit až trochu víc vyleže slunce. Zatím spí a toho musíme využít."
"Dobře. Takže lezem dolů?" vím že to kazdýmu dojde, ale líná huba, holí neštěstí.
"Jo. Pojd, rychle."

Začaly jsme slézat. Nejdřív Scott, aby kdyby něco, tak jsem ho mohla pohotově vytáhnout nahoru, či chytit, aby neslít. Šlo to pomalu, dolů je to totiž těžzí, něž nahoru. Najednou mi podjela noha a já padala. Znovu. Měla bych se naučit nepadat.

"Aaaaaaaaaaaa!"naštěstí mě zachityl Scott a položil na větev vědle.
"A já myslel, že neumím lézt." nemohl jsem si nerýpnout.
"Haha. Moc vtipný, už jsi dole?" cc. Tak on si bude rýpat. Hm.
"A co když nechci dolů a tebe taky nepustím dolů. Hmmm?" tak co odpoví na tohle.
"Hmmm. Nevím, když ty už dole přece jsi."
"Co?" tohle jsem nepochopil do té víle, než mi podkopla nohu a já letěl dolů přímo na zadek.
"Sssss... Au. To pěkne bolelo."
"Jojo, ale ulechcila jsem ty práci s lezeným dolů."

Zvedl jsem se a podíval jsem se na Koru. Za mnou jsem ušlysel prasknout větvičku. Ohlédl jsem se, ale nikdo tam ne byl. Otačil jsem se a za mnou jsem ucítil jak něco proběhlo mezi stromy. Horlivě jsem se rozhlížel kolem sebe. Zase ten pocit, ale napravo. Byl jsem hodně ostražitý.

Ušlysela jsem prasknout větev dole za Scottem, ale tenhle zvuk nebyl od mé party. Bylo to něco jiného,ale co? Nevím a to mě šokovalo. Můj výborní čich ucítil zcela neznámí pach, přesto mi byl, ale velice povědomí. Jako nějaká vzpomínka z dětství, kdybych si na své dětsví tak vzpomněla. Po Scottovi nějaká šelma skocila, tak jsem ho rychle vytáhla za ruku víš. Ta šelma byla příliš rychlá, takže jsem si nedokázala všimnout co to je, ale je to rozhodne hodně velké. Skočila další šelma, ale jak jsme byly vysoko, tak minula, jenže zavadila o větev na které jsme stáli a ta křupla.

"Aaaauuuuu! Sakra!" blbá šelma. Rychle jsem vztala, zpozornila jsem a začala jsem větřit.
"Au!" zvedl jsem se a koukal kolem sebe. 'Pohib za mnou.' otočil jsem se, ale nic jsem neviděl.

Jak to takhle pokračovalo dostávala jsem chut se s nimi porvat. Nevím proč, ale najednou jsem zavrčela. Pohyb ustal a tvor s velkým vrčením vyšel z poza stromu. Měl vlčí hlavu se zvětšeníma zubama a krátkýma vlasama černé barvy. Rudé oči. Tělo skoro lidské, až na srst, protáhlejší nohy, jako by chodil po špickách, obří drápy a vlčí, velký, hunatý ocas. Srst měl šedou a ve šeru, jak zatím slunce nevylezlo pořádne, to vipadalo, že je načernalá.

Tady je ten vlkodlak. Domyslete si ty vlasy.
(Tento obrázek jsem nemalovala. Není totiž vybarvenej a já jsem namalovala jen obrázky k první kapitole. Moc se mi totiž nepovedly, ale brzo nějaké ilustrace budou doufám.)