Tady máte další část. Ta je ze začatku decela funny. Pak se dojde název této cásty. Menší drama jetu. Další stranky budou vešelejší, teda ašpon se budu o to snažit. Ovíkendech věčinou nebudu mít čas, takže o víkendech nic nebudu věčinou psát nic a v úterý, též nic neslibuju. Jsem totiž veškole do 19:00 hodin. Né že bych si stěžovala, ale chci abystě to véděli. Vy totiž tuhle,knihy čtete.
"Crrrrnk crrrrnk"
"Huuuuuaaaaaaaaaa."
Zívla jsem. Zvonil budík co měl vzbudit všechny z vesnice v 7:00. Nevím proč to tak je, ale hodí se to. Víc toho uděláte, teda, než si zvyknete na ten příselný zvuk. Vztala jsem. Segry též. Jukly jsme na sebe otráveně a začaly jsme se smát. Rony své dva čulíky měla, namísto nad ušima, tak jeden měla ze shora na hlavě tak že ji zakrýval obličej a jen tak tak viděla. Druhej měla, ze zadu nakrku, že vipadal jako ocásek hlavy. Bylo to legrační. Kathrine měla z hlavy balóň. Nosí normálně dva čulíky nad ušima. Tad je měla nakřivo. Já jsem vzala zrčátko a podívala jsem se co za komické monstrum jsem. Měla jsem vlasy všude možně a dokonce mi i odstávaly. Zvedli jsme se a hodily jsme po sobě vážné pohledy. Máma otevřela dveře a koukla se na nás, ještly jěště nespíme. Viděla, jak na sebe koukáme vázně a couvla dozadu a pak do strany, aby byla volná chodba. Mi na sebe chvíly dál na sebe koukaly a najednou jsme se rozeběhli do volné chodby. Běžely jsme jako o život, ke dveřím od koupelny. Byla jsem s Kathrine vepředu, plachá Rony byla moc pomalá. Já s Kathrine jsme se předbíhaly. Já jsem se z niceho nic zamyšlela a ušlysela jsem nějakí hluk z venku, otočila jsem hlavu. Jakobych šlysela výt vlky. Někdo by se asi bál, navíc když u nás vlci nežijí už 80 let, ale mě to špíše uklidnovalo a projevila se moje zvědavost. Pak jsem ucítila něco tvrdého. Špadla jsem a nevím jak se mi to povedlo, ale udělala jsem kotou po zemi a rozplácla se na zemi jak dlouhá, tak široká. Viděla jsem hvězdičky.
"Auu. "
"Jsi v pořádku Aragen?? "Zeptala se Rony. Běh, protože véděla že náš nedohoní, to vzdala jak dávno.
"Jo jsem. Jen jsem do něčeho naražila. "
"Jo no. Do dveří od koupelny. "
"Co?? "
Ohlédla jsem se a viděla ty dveře Kathrine byla v koupelně dřív něž jsem naražila, takže si ničeho nevšimla. Zvedla jsem se a protože jsem byla nakonec poslední, šla se oblíct. Vzala jsem si své oblíbené uplé tričko s vějířky na krátkých rukávech a dolním lemu, fialové barvy a s liškou. Černé kratašy, černo fialové tenisky, prstínek z fialového křištálu a kolem pasu jsem si zavázala kratší fialovou mikynu uplejšího typu s černou malou liškou víc doprava na rudníku jakoby z plamenů. Vzala jsem si i černo červenou kabelku přes hlavu. Dala jsem do ní pozdro s mímy modrými čockami, klíče od domu, mobil, pepřák, aby máma neřekla že nebudeme mýt nic na obranu, mý papíry , penály a knížkou. Jěště si upravila gumový fialový náramek a učesala si vlasy s melírem. Byla jsem se sebou spokojená. Nepotřebovala jsem jít, kvůli tomu, any do koupelny. Kathrine byla už též v pokoji. Oblékla si zas svoje oblíbené oblečení. Černé džíny se světle růžovým uplým trikem s černým nápisem super CUTE, k tomu černou džínovou bundu, kterou nechala přes to rozepnutou, růžovej perlovej náramek s černou, světle růzový tenisky s černímy adidas pruhy. Ščesala si vlasy do dvou čulíků nad ušma a růžovej melír měla na levé straně stejně jako ten náramek. Já šlysela jak se znova zpustila voda a tak jsem šla před koupelnu. Rony zrovna vyšla a šla se jako poslední oblíct a učesat. Mezi tím jsem si vyčištila zuby a dala lechce make- up, ale né jako ty fintičky, kromě toho se o namalovanej obličej nezajímám. Jěšte trochu upravila vlasy a byla jsem hotová. Šla jsem do kuchyně se našnídat. Segry tam už byly s mámou. Rony jak jsem viděla si vzala žluto zelené šaty se stuhama co jí visely že zad. Měla dva čulíky nad ušima a pod levým melírem měla čopánek, jinak měla rozpustěné vlasy.
ČTEŠ
Dcery Pekel: Zrození Bestijí.
FantasyPo mnoho let byl svět suzován vládou lidí, ale nebylo tomu tak vždy. Byl to neuvěřitelně podyvuhodní svět magie. Vladly jsme my, magický tvorové. Měli jsme neuvěřitelnou moc. Byly jsme uctíváni a i považováni za bohy. Lidé a zvěř nám přinášely dary...