Dcery Pekel: Zrození Bestijí.

Rejdilka zvědavá

Další obrovská místnost, vlastně tu je všechno obrovské. Obří dlouhý stůl pro dcacet lidí. Na stole mísy s ovocem a nakrájenou zeleninou. Bylo prostřeno, pro sedm lidí. Sedly jsme si a já čucela na obrovský lustr ze skla. Byli tu naši, Myrana (matka Angel), já s Angel a dvě volná místa. Jedno v čele stolu a druhé vedle Myrany. S Angel jsme si povídaly, dokud Angel neztichla a nezváznila. Sedla si, jakoby vzešene a ostatní taky. Narovnala jsem se tedy trošku. Ne pořádne, protože schovávám svou výššku. Na holku jsem hold moc vysoká a vzešene jsem narovnala hlavu. Do místnosty vešel štarší pán s rukama složeníma za zády, vázným pohledem a chůzí, nažnačující "tohle je moje sídlo a každý zde bude skákat jak já pískám" a posadil se do čela stolu. Vedle toho pána šel ještě jeden. Tipovala bych ho tak na 30 až 40 let. Jde též vzešene, ale né tolik. Usedli, ten mladší vedle Myrany a ten štarší do čela stolu.

Povídaly jsme si a pak šel k nám děda s tátou. Jdou zase, jako by byli páni světa. Nesnáším dědu. Furt nás peskuje a vše musí být po jeho. Vše musí být do puntíku i do posledního zrnka prachu tip top a já tehle postou nemusím. Jsem sice taky takvý detailista, ale ne tak drasticky. Narovnala jsem se jako pravítko a ostatní taky. Kora byla sice nejdřív trochu zmatená, ale pak se tak nějak narovnala, ale jako by se bála plne narovnat. Zajímalo by mě proč, ale třeba má jen problémy se zády. Sedly si a děda okamžite začal propalovat Koru vrazedním pohledem.

"Angel? Kdo to je?"

"Táta Derek děda Kevin. Chovej se vychovane. Z dědy si nechčes udělat nepřítele, věř mi."

Tak joooo.... to jsem kapánek nepochopila, ale budu hodná. Sice mě vraždý pohledem,ale co. Jeden týden snad dám. Snad. Při troše štěstí.

"Jak pa se ty jmenuješ?" zeptal se Derek.
"Kora pane." ta hra na šlušnou holku mě nebavíííí..... ááááááá!!!!!
"Hmmm.. Aha. Zajímaví. A kolik ty je? Kdy jsi se narodila a jaký jsi měla dětsví? S kým se kamarádíš a co máš ráda?"

Jako co!? Proč takový výslech? No, řekla jsem si ze budu hodná, tak to zvládnu.

"Na dětství si do šesti let nepamatuju. Je mi patnáct. Narodila jsem se 13.8 a kamarádím se s Kailou.
Mám ráda zvířata a lesy s velykými širokými stromi s obřími větvemi. Miluju malování, vyrábení, psaní knih a ....... a....... blbnutí s kamarády." uf. Málem jsem se prořekla. Asi by nebylo totiž vhodný říct ze s kamarády hrajem na babu na větvích stromů. Hihi.

(Hlasy v mé hlavě budu psát podtržene a šíkme.)

"Přijde mi nějakkk.... povědomí" Darksy
"Ale mě ne, tak ztichni a odnauč se protahovat slova. Jde ty totiž špatně rozumět!" já

"Hmm..... Zajímavé. Pročpa jsi se zadrhla? Hmm..... Prozatím to necháme být a v klidu se najíme."řekl a všem přinesly sluhové jídlo. Byla polévka. Skvělí. Po tech se mi dělá špatně, ale co. Snědla jsem ji a byla hodně dobrá. Mnam. Sluhové odnesly talíře a přinesly hlavní chod. Lososa s americkýma bramborama a mrkví s hráškem. Druhá mnamka. Zas sluhové odnesly talíře a přinešly palačinky se škořicí i s dokonce vanilkovou, karamelovou a čokoládovou zmrzlinou. Já jsme v sedmém nebi,ale naši už nemohly a to ani Angel sjejíma rodičema. Však já s Kevinem jsme nic nenechaly. Vím, jsem kyselina. No jo no. Jiná nebudu.

*******

Po oběde jsme se sklidyli do Angelinyho pokoje. Měla ho též pěkný. Tenhle zámek je hotovej ráj, až na toho Kevina.

"Co budem dělat? Začínám se kapku nudit."

"Nevím. Hmm... Něco vymyslím. Počkej."