Probudila jsem se celá zpočená. Ten sen se mi zdá několik let, ale nevím pročk.
"Tuk, tuk."
"Dále!"
vešla dovnitř má máma. Nemyslím si, že stejně jako ve snu, ale Iryna.
"Stávej. Přijde pozdě do školy. "
Skvělí. Je pondělí, takže musím šupky do školy. Odpadla jsem a polštář si přitiskla přes hlavu. Lehla si na kraje deky a čeká co udělá máma. Ta přišla blýž chytla u nohou deku a silně zatáhla. Jak jsem se nečekala, tak jsem spadla hlavou na zem, noha je zadkem mi zůstala na posteli. Vztala jsem se a vzala do ruky zrčátko.
"Co to s těma vlasama furt je? Vypadám jako jako štrašidlo se závěsem. "
Odešla jsem si obléklout svou fialovou triko na zebra a výstřihem do V. Šortky černé barvy a na triku jsem měl pravou ohnivou lišku. Tenisky černé barvy s purpurovými pruhy. Gumový náramek. Náhrdelník. Vypadal jako byl vyroben z proužku ze zlata a na něm vyšel fialoví křišťál a byl výš, blíž u hlavy. Tak vypadal i ten druhý náramek a prsten byl jen z fialového křišťálu. Vlasy jsem si učela a upravila svou fialovou melír. Nasadila jsem si ty čočky a zapla jsem si kožené uplé šáčko. Šla jsem dolů po schodech do kuchyně se nasnídat. Měl jsem tam připravené své oblíbené toasty se sýrem, šunkou a kečupem. Po snídani jsem si vzal tažku přes rameno a šla na autobus. Bydleli jsme v chatce na louce, dál od obrovského jezera. Byly tu hory a všude les. K zastávce je asi tak 2 kilometry, proto jsem sebou radši hodila. Konečně jsem byla na zastávce a jako každý den už je Kaila. Je moje sestřenice. Má dlouhé rozpuštěné vlasy, bílé se středními rukávy, které jsou lechce vohnutý jako košile, modré uplinené džíny a tenišky červené barvy. Má světle modrou melír, takže vidíme, že si rozumíme.
"Ahojoooooj."
"Ahoj, nemáš tolik řvát, Kailo."
"Ahoj, jak jsi měl za prázdniny?"
"Skvěle, mohl jsem si celý týden malovat a vyrábět."
"Ty jsi úzkost."
"Prooooooooč?"
"Ne. Kdo by byl šťastný, když se budeš moct, celý týden jen malovat a vyrábět?"
"Ne já přeče!"
Potéhle odpovědi na mě koukala jako bych šupla z višně a já na ni jako šuva z nudle. Začaly jsme se řuživě smát. Náš žlutej autobus konecně přijel a my nastoupily.
"Jaký tvoje dámy "
"Docela fajn až na to že právě jedem do školy, která, pokud sis zatím ještě nevsims, tak vipadá jak vězení. "Odpověděla jsem na dost hloupou otázku anýž bych si všimla toho co řekl Erik.
Náš autobus zastavil a my vyštoupily ke škole. Odemkla jsem uvnitř skřínku a šundala jsem si své uplé šáčko. Vyndala si učebnice a vidala jsem se do třídy, kde na náš čekala naše parta. Z legrace si nechal každí z náš udělat na hlavě melí s naší oblíbenou barvou. Zaležli jsme si dozadu do třídy na své obliklé místo a začali msme se chvíly bavit. Ty další členové naší party se jmenují Eris, Lilly, Roxy, Neran a Laxus. Roxy má tričko po žebra s ramínky tmavě rudé barvy, světle červený melír na tmavě rudých vlasech co jsou na konečcích černé s tmavě modrýma očima. Má uplou koženou bund a kratasi ceřné barvy. Černé boty na dvoucentimetrovém podpadku. Na krku měla ten černej propletenec, ale měla na něm menší ostni a na uchu měla dvě naušnice plamenem z nějakého třpitivěho materiálu, takže vypadaly nádherně.Najednou si na něco vzpomněla a okamžitě nám oznámila zhavou novinku.
ČTEŠ
Dcery Pekel: Zrození Bestijí.
FantasiPo mnoho let byl svět suzován vládou lidí, ale nebylo tomu tak vždy. Byl to neuvěřitelně podyvuhodní svět magie. Vladly jsme my, magický tvorové. Měli jsme neuvěřitelnou moc. Byly jsme uctíváni a i považováni za bohy. Lidé a zvěř nám přinášely dary...