Vyšetřování: Rusko

Telefonát

Naštěstí můj křik slyšela i Tilly a spolu s Russellem ke mně přiběhli. Měla jsem pozici takzvané kudlanky nábožné a v té jsem také doslova ztvrdla. Snažili se mi povolit ruce, které jsem měla vztyčené před obličejem, ale nemohla jsem povolit. Nakonec mě Russ vzal do náruče a vynesl mě před pitevnu. Po celou dobu na mě Tilly žvatlala nějaká slova jako na nemluvně, ale nevnímala jsem ji.

Později

Od otcovy smrti uplynulo necelých čtyřiadvacet hodin a já jsem stále nemluvila s mámou. Něco je zle, dávno by mi volala.

Po několika minutách začal divoce vibrovat telefon, viděla jsem ruské číslo.

„Galo?" (Halo?)

„Detektiv Dar'ya Chaykovskiy?" (Detektiv Darja Čajkovska?)

„Da. Kto eto?" (Ano. Kdo je to?)

„Eto doktor Nikolay Vilkinski. V nashem psikhiatricheskom otdelenii yest' vasha mat'." (Doktor Nikolaj Vilkinski. U nás v nemocnici na psychiatrickém oddělení leží vaše matka.)

„Chto s ney sluchilos'? Kak ona? Pochemu ona v psikhiatrii?" (Co je s ní? Jak jí je? Proč je na psychiatrii?)

„Ona pytalas' samoubiystvom. Ona iz opasnostey zhizni, s ney vse budet v poryadke." (Pokusila se o sebevraždu. Je mimo ohrožení života, bude v pořádku.)

„Vy znayete pochemu?" (Víte proč?)

„Net." (Ne.)

„Vy s ney ne razgovarivali?!" (Vy jste s ní nemluvili?)

„Net." (Ne.)

„YA khochu pogovorit' s ney." (Chci s ní mluvit.)

„Ona v iskusstvennom sne." (Je v umělém spánku)

„Pozvonite mne, kogda ona prosypayetsya!" (Zavolejte mi, až se probudí!)

Tipla jsem hovor a vrátila jsem se zpět ke své práci – vypátrat, co dělal můj otec v USA.

„Darjo? Nemohl jsem přeslechnout tvou hádku, takže jestli si chceš promluvit..."

„Není o čem, Russi," přerušila jsem jej. Najednou mě polilo horko, tolik jsem toužila po tom, to říct, ale má snaha o tajuplné drsné šéfce mě držela zpátky. Ale neudržela.

„Vlastně je o čem," rozbrečela jsem se a vpadla jsem mu přímo do náruče.

Jeho oči mě pobízely k tomu, abych to řekla, to, co jiní nedokáží říct ústy řekl on pohledem. Najednou jsem měla pocit, že je tu někdo, komu nejsem lhostejná.

„Volali mi z nemocnice. Moje máma leží na psychiatrickém oddělení, pokusila se o sebevraždu. Teď je pod anestéziou."

„Anestézií, ale to je teď jedno. Moc mě mrzí, co se stalo tvojí mámě a mám takový návrh," podíval se směrem dolů, aby mě při své výšce v tom objetí viděl.

„Cokoliv, já už na to upřímně nemám," kývla jsem a znovu jsem se rozplakala.

„Já a Hayová s tebou pojedeme do Ruska. Služebně. Ty budeš se svou mámou a my mezitím třeba najdeme v domě tvých rodičů nějakou souvislost s případem, co ty na to?" usmál se.

Ten neskutečný hňup, který nás věčně všechny štval umí být i hrozně hodný člověk. Skoro jsem jej nepoznávala. Dodával mi sílu, naději, lásku. To vše, co mi zrovna chybělo.

„Fajn," radostně jsem kývla. Ve své zemi jsem nebyla už několik let, mámu jsem viděla jen přes Skype, a to z takové blízkosti, že jsem jí viděla možná tak oko. Rodiče a technologie. Tu radost mi ale překazila jedna myšlenka, „Myslíš, že to ten „frája na špici" dovolí?".

Russ na mě hodil rebelský výraz a naznačil mi, abych už nemluvila. Mezitím k nám přišel Stilton.

„Jerome?" zděšeně jsem se odtáhla od Russella.

„Proč má s váma jet do Ruska Tilly a ne já?!" vyjel po nás.

Sakra, jak dlouho tu stojí... Pomyslela jsem si.

„Protože Hayová umí na rozdíl od tebe dobře rusky, a to budeme potřebovat, když bude Darja se svou mámou. Nebo myslíš, že bych té poruštělé angličtině rozuměl?" arogantně nadzvedl obočí. Docela jsem si jeho argumenty užívala, teda než mi došlo, co myslel tím „poruštělá".

„Heeej!" vykřikla jsem ukřivděně a on se jen pousmál. Nějak mu totiž nedošlo, že jsem ta poruštělá Angličanka já. Teda jestli jsem mu vůbec dobře rozuměla. Možná jsem to domotala. Poangličtělá Ruska? No nic, radši to nechám být.

„Ale u tebe je to jiný," snažil se svou pusu, která je rychlejší než mozek, obhájit, „Ty nemáš tak výrazný ruský přízvuk, máš, ale jde ti hezky rozumět, chápeš."

Nechápala jsem, ale už jsem neměla to srdce ho dál trápit, tak jsem radši kývla.

„Co ale řekneme řediteli? Máme přece přísný zákaz vést vlastní vyšetřování o Darjiném otci," najednou se za námi vynořila i Tilly.

„Milá Matildo, myslíš, že to nevím?" zase nasadil ten svůj arogantní výraz. Kdo jiný než Russell.

Byla jsem už ze všeho unavená a to, že jsem od včerejšího rán nespala mi ani tolik nevadilo. Potom odešel Russell s Tilly odešli za ředitelem a já se rozhodla, že si za svým stolem udělám pohodlí a na chvíli si zdřímnu.