Deník psychopata

3. 9. 2017

Jak to vždycky začíná. Mílí deníčku. Dnes jsem ve škole potkala jednoho kluka a vypadal přímo božsky. Kraviny. Takový věci ode mě vážně nečekejte. Proč by to vůbec někdo psal. To snad doufá, že to opakovaným psaním splní? Nesplní. Jestli chcete, aby se něco splnilo musíte pro to taky něco udělat. Ne jen sedět doma, psát si do deníčku a snít o tom co by mohlo být. Nicméně zpátky k mému úžasnému psaní.

Ano, dnes k nám do třídy přišel nový kluk. Akorát nevypadal božsky. Vlastně jsem si ho moc neprohlížela. Vím jen, že je asi metr osmdesát vysoký, hubenější, má hnědé rozcuchané vlasy a modré oči. Nejspíš si říkáte: Říkala jsi, že sis ho moc nepřihlížela, ale tohle zní jako dost konkrétní popis. Rozdíl mezi vámi a mnou je totiž ten, že já jsem všimavá. Pro vás konkrétní popis je pro mě běžné prohlédnutí. Myslím, že se jmenuje Thomas a přijel z Irska. Jak říkám moc jsem mu nevěnovala pozornost a místo toho si kreslila moje "strašně depresivní a odstrašující" obrázky do mého "skicáku smrti", který vypovídá o mojí "hrůzu nahanějící" povaze. Moje malířské schopnosti jsou totiž vynikající a je to mnohem zábavnější než poslouchat ty kecy. "Skicák smrti" vymysleli moji spolužáci. Musím říct, že jméno je docela příhodné. Je totiž celý černý a v něm jsou již zmíněné "brutální a depresivní" obrázky. Možná sem některé přidám. Uvidíme.

Kromě Thomase a toho, že se z něj můžou všechny holky zbláznit se nic zajímavého nestalo.