Deník psychopata

21. 9. 2018

Tak jsem zpátky. Doufám, že jsem vám chyběla. Hlavní důvod mojí nepřítomnosti asi víte, takže tím vaše hlavičky zatěžovat nebudu. I přes moji absenci se stejně nic závažného nedělo.
V rodině je vše při starém, třída mě pořád nesnáší, návštěvy u Chrise nepřestaly a s Thomasem jsme pořád přátelé.
 Přátelé. Co vlastně určuje, že jste něčí přítel.
Společné zájmy, náklonnost, porozumění? U mě půjde nejspíš o možnost si s někým povídat, aniž bych se musela přetvařovat a navíc neměla pocit, že potřebuji někoho zabít.
-
Když už jsme u toho zabíjení, jedna holka u nás ve škole se o to pokusila. Našli jí zdrogovanou a v bezvědomí na záchodech. Po škole se hned začaly šířit pomluvy. To, co začalo jenom zlomeným srdcem, nakonec skončilo těhotenstvím. Ale já znám pravdu až moc dobře. Jednoduše ji šikanovali.
 Společnost je krutá. Jakmile nezapadáte, pokusý se vas zničit. Vlastně se vás pokusí zničit, i když jste naprosto průměrní. Přežije jen nejsilnější a ona moc silná nebyla. Nakonec to přežila, ale bude přestupovat.
 Kvůli tomuto incidentu jsme měli přednášku. Naprosto k ničemu. "Nevinní" se tak chovají z vlastní vůle, ne kvůli přednáškám. A lidé, kteří by se z nich měli poučit, to stejně neudělají. Budou se sice tvářit, jak moc jim to je líto, ale jen do doby než si najdou další oběť.