Deník psychopata

11. 1. 2018

Nejspíš by teď měla přijít ta pasáž, kdy bych se vám měla omluvit za moji neaktivitu. Potom odvyprávět  co se za tu dobu stalo, jaké jsem dostala dárky a tak dále. Prostě klasický kecy.
Upřímně na to kašlu. Proč bych se měla omlouvat? Nic jsem nikomu nelíbila. A už vůbec ne vám. Ale co, nebudu vás urážet. Od toho tu jsou jiní. Místo toho vám tedy povím, co se mezi svátky dělo.

--------

V pátek tedy 23. jsem šla s Chrisem na Star Wars. Chris je totiž zbožňuje a přemluvil mě, abych šla s ním. Původně jsem chtěla vzít i Thomase, ale ten odmítl s tím, že Star Wars a sci-fi moc nemusí.
Pocity: Jelikož nejsem takový fanoušek jako Chris moje pocity se nemohli rovnat s těmi jeho. Celou cestu zpátky mi vysvětloval jednotlivé spojitosti s ostatními epizodami, co bylo ve filmu špatně a co naopak dobře. Přišlo mi až roztomilé, jak je do nich zažraný. Vypadal jako malé dítě co mi popisuje svojí nejoblíbenější hračku. Nejspíš to zní divně. Zvlášť když to říkám já, ale je to pravda. Naposledy se mi něco podobného stalo, když Michael dostal svoji poslední figurku do sbírky. Bylo mu asi třináct. Skoro půl hodiny mi popisoval co jednotlivé figurky umí, jejich origin, povahu prostě všechno.

Díky tomu se mi začíná otevírat nová Chrisova stránka. Předtím jsem ho znala jenom jako psychologa. Teď ho začínám poznávat jako člověka.

--------

Štědrý večer byl jako obvykle trapný. Večeře probíhala až v nesnesitelném tichu. Bylo to ještě horší v tom, že asi před čtrnácti dny Michael rodičům oznámil své malé tajemství.
Dárky byly vesměs v pohodě. Nějaké knížky a věci na kreslení.

--------

Pak ale přišlo ještě něco víc strašného - návštěvy. Návštěvy příbuzných jsou už tak peklo, letos to bylo horší (asi bych spíš měla říct směšné trapné) protože kromě nás tří se musely přetvařovat i rodiče.
Hra byla jednoduchá:
Já jsem normální,
Michalovi se nelíbí kluci, natož aby s nějakým chodil,
Sára je hodná holčička
A rodiče jsou šťastní, že mají tak úžasné děti.
Jako každý rok jsem se zavřela do pokoje s dětmi. Těm je totiž jedno kdo jste, hlavně že vás zajímá jejich nesrozumitelné vyprávění. Nebo 5o alespoň předstírate.

--------

Zbytek prázdnin jsem strávila zalezlá doma nebo s Thomasem. Ten mě překvapil dárkem, který mi dal i přes můj zákaz. Říkala jsem, že žádný dárek nechci jelikož mi celá ta tradice přijde zbytečná. Navíc jsem nechtěla, aby za mě utrácet peníze. Očividně to nepomohlo, když jednoho dne přišel s rozzářenýma očima a dárkem v ruce. Bylo vidět, že ho zabalil sám. Několikrát izolepou přelepené okraje tomu nasvědčovaly, ale i tak to vypadalo hezky. Byla to knížka. Zabiják, Aneb příručka stravného vraha. Že všech knih, které jsem dostala, mě potěšila nejvíc.
Nevím, jak se to stalo, ale objevilo se ve mně něco ceně by se dalo říkat vzdálená napodobenina svědomí, která mi našeptávala, abych mu taky něco koupila. Tak jsem se zachovala jako průměrný člověk a koupila mu dárek. Upřímně vůbec jsem nevěděla co bych mu měla koupit. Nakonec jsem mu koupila plyšového medvídka. Byla to jediná věc, která mě napadla. Naštěstí Thomasovi se líbil.

--------

Silvestr a Nový rok byl v pohodě. Rodiče se rozhodli jít někam pryč a řekli, že se vrátí až v poledne.
Toho samozřejmě využila Sára a odešla na párty. Michael SR rozhodl, že přespí u Viktora, takže jsem zůstala sama doma. Vůbec mi to nevadilo. Alespoň mě nikdo neotravoval a já měla klid.

--------

To by bylo asi všechno, co se mezi svátky dělo. Doufám, že jste šťastní, že jsem konečně zase něco napsala. Je toho víc než obvykle, tak máte alespoň co číst.