Deník psychopata

26. 9. 2017

Dnes jsme ve škole dělali tu největší pitomost. Pracovaní ve skupinách. Měli jsme pracovat ve dvojicích na téma světové problémy. Samozřejmě mě nikdo do dvojice nechtěl. Mně to rozhodně nevadilo. Ani jsem se nehodlala s těmi děcky bavit. Ale pak se stalo něco, co i mě překvapilo. Sednul si ke mně Thomas. Původně jsem mu chtěla říct ať vypadne, ale když jsem viděla ty závistivé pohledy spolužaček nechala jsem ho. Jak říkám: Trocha využívání nikomu neuškodí. Alespoň jsem měla možnost o něm něco zjistit. Upřímně připadala jsem si jak v nejaký pitomý slaďarně. Hvězda třídy a dívka bez přátel.

Když ke mně přišel nasadila jsem můj již nacvičený "jsem úplně normální" úsměv. Celou dobu jsme si normálně povídali a pracovali. Tedy normálně na poměry průměrných obyčejných lidí. Ale jak to tak vypadá, Thomas asi úplně průměrný nebude. Už jenom kvůli tomu, že si sedl ke mně. Je tedy rozhodně chytřejší než ostatní. Věci, které ho zajímají nejsou průměrné.

Náš projekt byl nejlepší ze třídy. Nečekaně. Dostali jsme za jedna a vražedné pohledy od spolužáků. Tedy ty pohledy patřili mně, ale to je vedlejší. Zbytek dne probíhal normálně.