Jen ona mi rozumí [WidowTracer]

I.

Jen tak jsem se zase v dešti procházela.
No dobře, jen tak to nebylo. Po dlouhé době jsem šla na hřbitov. Vyměnit svíčky. Stejně je to k ničemu, když prší.

Kolem mě proběhla dívka. Celkem mladá, asi omylem do mě vrazila.
,,Moc se omlouvám..." podala mi ruku, a zvedla mě.
,,Hm... neva" Dívka si mě zvědavě prohlídla.
,,Jste v pořádku?" Opatrně se zeptala.
,,V naprostém. Nezájímej se" odvětila jsem jí. Tahle dívka byla vcelku milá. Pousmála se.
,,Alespoň, že jste v pořádku. No nic už musím jít... jinak... se moc omlouvám" Na hlavu si nasadila kapuci.
,,Počkej!" Křikla jsem, když se pomalu strácela ve tmě neosvětlené části Francie. Otočila se.
,,Ano?" Popoběhla jsem k ní, a podala jí svůj deštník.
,,Vem si ho. Ať nenastydneš." Řekla jsem ustaraně. Deštník si vzala.
,,Děkuji vám" Usmála se. ,,Tak zatím" rozloučila se, a někam běžela.

Probudilo mě pípání nemocničních přístrojů. Moje hlava je jako kdyby se každou chvíli měla vybouchnout. No nic příjemnýho to neni. Dveře se otevřely, a z nich vykoukla Moira společně se Sombrou.
,,Amélie! Takhle nás už nikdy neděs!" Řekla Sombra, a obajal mě.
,,Um... co se stalo?"
,,No jaksi jsi bojovala... s tou malou mrchou Tracer, a bouchla jsi se silně do hlavy.." Vysvětlila.
,,Měla by sis ještě odpočinout...." Přerušila náš velmi krátký rozhovor Moira.
,,Dobře... tak zatím Am." Řekla Sombra, a hned potom odešla.

Celou tu dobu jsem nemohla usnout. Kdo byla sakra ta holka z toho snu?