Jen ona mi rozumí [WidowTracer]

III.

Widowmaker p.o.v

Vánoce jsem se rozhodla strávit v King's row. Nevím co. Něco mě táhne k tomuhle místu. Je pravda, že jsme sem s Gerárdem někdy chodili. Obzvlášť na Vánoce, když jsou tady světélka a ozdoby nevypadá to tu nejhůř.

Od doby co jsem ve snech a nebo jenom vzpomínkách začala nacházet hnědovlasou dívku začala jsem se nenávidět. Vše jako by bylo opravdové. Všechny ty sny... uhm! Amélie! Přestaň už na to myslet! Mírně jsem sama sebe napomenula. Musím s tím přestat. I ty sny. Mám tu i práci...

Pomalu. Již za tmy jsem se vracela do Talonské základny.
Když jsem se dostala do svojí útulné postele ani ne za pět minut jsem už spala.

S hnědovláskou jsem se procházela zasněženými ulicemi Francie.
,,Jestli se tohle Gerárd dozví, tak mě zabije" Promluvila hnědovláska, z jejího hlasu byla znít nejistota.
Dala jsem jí do ruky čaj a povzbudivě se na ni usmála.
,,Bude to dobré" úsměv mi oplatila.
,,Děkuju Amélie" zastavila mě, musela si stoupnout na špičky. Díky čemuž se mi alespoň trochu výškově podobala. Dala mi pusu a zase se normálně narovnala.

Neochotě jsem otevřela oči a podívala se na hodiny.
,,tři hodiny ráno..." mumlala jsem si sama pro sebe. ,,...měla bych spát.. a nebo vyprovokovat Sombru..." sama pro sebe jsem se usmála, ale raději jsem zvolila první možnost. Potřebuju spát. Mám práci.