Jen ona mi rozumí [WidowTracer]

IV.

Tracer p.o.v

Mlčky jsem seděla na židli, a sledovala stůl na kterém ležel neznámý dopis. Tedy spíše... obsah už nebyl moc neznámý. Jenom odesílatel...

Ma dopisu stálo, abych se dostavila na jedno místo nedaleko města, beze zbraní, a anižbych někoho kontaktovala.

Tuším, že by to mohla být past, ale mohla by to být past. To znamená, že by taky nemusela..

Vydala jsem se na místo, kam jsem se dostala přesně na čas.
,,Věděla jsem, že příjdeš, Leno" Začala mluvit pravděpodobně žena, která se spustila ze střechy rozpadlé budovy.
,,Kdo jsi?" Hloupá otázka, navíc, když jsem ženě mohla vidět rovnou do tváře.
,,Tvoje dětská kamarádka" slovo dětská zdůraznila.
,,Nemožné" řekla jsem s údivem, když jsem ženě přezdívané Widowmaker viděla přímo do tváře.
Dala mi ruce na tváře a začala si mě z blízka skoumat. ,,Ani ses nezměnila..." Jsi pořád tak dětinská.. a až směšně důvěřivá." Vysmála se. Což bylo jediné co jsem slyšela.

Je to skutečnost?

Ne nemožné...

Vzpomínám si jak jsme si spolu hrály. A měly jsme k sobě blízko.
Až moc.
Jak? Jak se to stalo? To nemůže být ona...!

...