Jen ona mi rozumí [WidowTracer]

II.

Tracer p.o.v

Když jsem vyzdobyla dům Vánočními ozdobami. Jenom jsem si sedla na židli, a koukala do zdi. Jak zábavné.
Mírně jsem si povzdechla, když jsem zahlédla, že sněží. Nevadí mi sníh. Jenom už vidím jak se málem přizabiju při misi.

Po chvíli sledování zdi jsem si vzpoměla na jednu věc co se mi stala, když mi bylo tak devět.

-
Máma s tátou někam odjeli a mně zařídili hlídání. Jako kdybych se o sebe neuměla postarat sama!
,,Takže prcku-" Promluvila dívčina jejíž jméno mi nebylo oznámeno.
,,Nejsem prcek uhm....?"
,,Jsem Amélie." Nespustila ze mě svoje oči. A.. to vlastně ani já z ní.
,,H-hezké jméno" znervózňovala mě.
,,Děkuji" pousmála se při pohledu na mě. ,,Tak. Ale běž si hrát prcku"
,,Nejsem prcek!" Následně, když nic neřekla jsem uraženě odešla.

,,Mám hlaaad"
,,No jo furt" zvedla se od knihy jenž celou tu dobu četla. Společně jsme spolu došly do kuchyně.
Usmála se když se podívala nade mě.
,,Co jeeee?"
Amélie se ke mně nahla. ,,Máš nad sebou jmelí.... Prcku" hned jak tohle dořekla tak mě políbila. Jako opařená jsem stála, stále pod jmelím. Červenajíc se jako rajče. A možná i proto se na mě tak culila.

-

Musela jsem se nad tím pousmát... vlastně to byla moje první pusa. S Amélií jsme od té doby dělaly jako by nic...

Zvedla jsem se ze židle, dokud je venku alespoň trochu světlo vydala jsem se do chodby kde jsem si vzala kabát, boty a šálu a vyrazila ven. Na čerstvý vzduch.