Vyhublá na kost!

5.

Najednou přijde doktor a soustrastně se mi podívá do očí.

"Co se děje?" vykřiknu a začnu s ním třást.

"Uklidni se mladíku,tvoje holka je v komatu,utrpěla silný otřes mozku. Je možné že si nic nebude pamatovat až se probere. Jestli vůbec.." poplácal mě po zádech.

"To ne.." vydechnu a zkroutí se mi obličej,jak se snažím zastavit slzy.

"Moje Beck..ona za nic nemůže.." přemýšlím nahlas.

Z pohledu Becky

Najednou otevřu oči a vidím bílo. Snažím se mrkat,ale stejně to nepomáhá.

Co se ksakru stalo?

Podívám se na svoje ruce,které jsou posypané modřinami.

"Proboha!" zděsím se. "Haló? Je tu někdo?"

Z pohledu Justina

Sedím zkroušený na chodbě když v tom zaslechnu slabé "Haló?"

Ani nezvednu hlavu,protože už tu z toho všeho začínám šílet. Jenže pak to uskyším znovu.

Rychle vstanu a rozběhnu se k Beck na pokoj.

"Justine.." zašeptá,když mě uvidí a její tváři se mihne úsměv.

Je šťastná?

Zklamaná?

Nešťastná?

Naštvaná?

Doufám , že mě ráda vidím.

"Ahoj Beck,jak je ti?usměju se na ni.

'Ahoj , je mi dobře, jen jsem ztratila hlas.." zašeptá a usměje se.

A v tom někdo vtrhne do pokoje..