13.

438 13 1
                                    

Za asi dvě hodiny od odchodu sestry jsem se opravdu dočkala a někdo nenápadně a tišše zaklepal. Když vykoukla hlava Justina, chtěla jsrm napřáhnout ruce ale zapomněla jsem že s nimi nemůžu hýbat.

"Co se mi stalo?" zeptala jsem se ho,když přišel k mojí posteli a posadil se na okraj.

"Miláčku..budu se o tebe starat .." řekl Justin ale pak se mu zlomil hlas a po tváři mu stekla slza.

"Co..?" nedořekla jsem.

"To auto..amputovalo ti ruce.." a zase se mu zlomil hlas.."A zpřelámal nohy..máš štěstí že žiješ."

Zírala jsem na něj jako omámená. Bála jsem se na sebe podívat na své ruce. Teda na místo kde ruce původně byly..

Byl to hrozný pohled když jsem se k tomu nakonec dokopala. Propadla jsem v neutišitelný žalostný usedavý pláč. Justin mě obejmul kolem ramen a plakal společně se mnou..

Vyhublá na kost!Kde žijí příběhy. Začni objevovat