10.

425 19 0
                                    

* O PŮL ROKU POZDĚJI *

"Justinéé,večeřéé!" křičela jsem pod schody.

"Už jdu lásko." houkl na mě a vzápětí se vyřítil z pokoje.

Když ke mě přiběhl , chytil mě za boky a přiblížil si mě k sobě. Potom mi dal ruce kolem pasu a hladil mě na zádech.

Naše obličeje se přibližovaly. Když byla mezi námi asi milimetrová škvíra, pošeptal : "Miluju tě!" .

Já jsem nestihla nic říct,protože už se přisál svými rty na ty mé. Po chvíli jaem se odtáhla se šibalským úsměvem.

"Po večeři můžeme jít nahoru a ..." nedořekla jsem protože už mě zase líbal a do toho se usmíval ...

Vyhublá na kost!Kde žijí příběhy. Začni objevovat