Vyhublá na kost!

9.

..když najednou jsme uslyšeli něco jako praskání dřeva.

Vzhlédli jsme a ten pohled byl hrozný. Přimo před očima mi hořel dům. Moje jediné útočiště.

Co budeme s mamkou a Fredem dělat?

Kam půjdeme?

Tahle podívaná byla opravdu hrozná.

Beck se naštěstí vzpamatovala dřív než já a už vytáčela 990 - místní čislo na dobrovolné hasiče.

Za minutu,kterou jsem nestihl ani zaregistrovat, už byl náš dům v pekelném ohni.

Zaslechl jsem ale houkání sirén hasičského vozu a tak jsem se uklidnil aspoň tím,že to třeba možná stihnou uhasit,než dům celý shoří.

Do dvora se vřítil hasičský vůz,který nás vzápětí málem zajel,kdyby mě Beck nestáhla na stranu,za ruku, za kterou mě celou dobu držela.

Z pohledu Becky

Když jsme přišli na pěšinku před Justinův dům,zaslechli jsme praskot a hukot dřeva.

Požár,udělej něco' řvalo mé podvědomí.

Rychle jsem se vzpamatovala a zašmátrala v kapse pro mobil. Ihned jsem vytočila číslo hasičů .

Justin tam celou dobu stál jako přikovaný k zemi a oněměle zíral na tu rudou spoušť, co mu rychle spalovala dům.

"Justine,prober se z toho transu!" křičela jem na něj jako smyslů zbavená když ho málem přejelo hasičské auto.

Nechal se stáhnout za ruku a už jsme oba dva leželi v trávě.

Když jsme se podívali,co požár vytvořil, z domu už se jen slabě čoudilo a Justin mě obejmul okolo krku.

"Díky Beck!" zakřenil se a dal mi pusu. "Díky tobě se z nás nestali bezdomovci. Zachránila jsi nám střechu nad hlavou."

"Nemáš zač,zavolat hasiče by zvládl asi každý,ne?" zasmála jsem se.

Tenhle díl jsem psala ve škole a tam moc klidu na přemýšlení není,tak promiňte,že je to zase tak krátké :P

Do 6 hodin přidám další část,slibuju :PPP :33

Jestli se líbilo tak 'vote' nebo komenty :)

nebo co by jste chtěli aby se stalo? :D

sice to mám vymyšlený,ale dávám vám prostor,abyste se mohli na mojí práci taky trochu podílet :))

nebo třeba nějakou větu,kterou bych tam mohla zakomponovat :3

Miluju vás:33

Ps.: tohle je výroční 10. díl :P doufám že si ho spousta z vás přečte

_Ve xx_ :*