I will NEVER let you go [ Marcus & Martinus FF ]

♥Chapter 2♥

Když jsem se probudila z polospánku, tak jsem se koukla z okna. Zrovna jsme projížděli kolem značky, na které bylo velkými písmeny napsáno 'Trofors' a já jsem už tedy neusínala. Jiff si spokojeně oddychoval.

 Do pěti minut auto zastavilo a já jsem vzala Jiffa a kufr. Šla jsem k tomu domu. Zatím budu u někoho ubytovaná, ale do týdne si najdu svůj dům. 

Zazvonila jsem a začala doufat, že to budou lidi v pohodě. Otevřela mi žena tak 40-45 let a za ní se objevil nejspíš její manžel tak 45 let. Vypadali sympaticky. Za chvilku přišla jejich dcera. Vypadala na 12 let.

,,Dobrý den." Řekla jsem a usmála se na ně.

,,Ahoj. Já jsem Sylva. Je mi 42. Tohle je můj manžel Zayn. Tomu je 45 a tohle" ukázala na svojí dceru. ,,To je naše dcera Claire. Je jí 12" 

,,Já jsem Angelika Smith. Jsem z Osla, ale z různých důvodů jsem se přestěhovala. Určitě vám někdy řeknu proč." Usmála jsem se na ně. Všichni se na mě taky usmáli a podali jsme si ruce.

,,Zayne, pomož Angelice s kufrem a tímhle roztomilým stvořením. Já jí ukážu dům." Řekla Sylva a táhlá mě za ruku nahoru.

,,Jasně!" Odpověděl, nebo spíš zakřičel nazpátek Zayn.

,,Takže. Tohle je tvůj pokoj a máš svojí koupelnu." Ukázala na černé dveře.

,,Támhle je záchod." Zasmála se.

,,Všechno ostatní je dole, ale jelikož teď máme dovolenou, tak tě tu budeme moct navigovat." Zasmála se.

,,Díky." Usmála jsem se a vzala si od Zayna kufr a přepravku s Jiffem.

Mám velký pokoj. Nebudu vám to tu popisovat, koukněte se na fotku.

.....................

Konečně jsem si vybalila a šla jsem dolů. Chtěla jsem jít do bazénu.

,,Jiffe" zasmála jsem se když začal oblizovat Claire.

,,Nech toho" zasmála jsem se a on se odtáhl.

,,Máš ho dobře vycvičenýho." Usmála se na mě Claire.

,,Taky aby ne." Zasmála jsem se ,,kde jsou tví rodiče?"

,,Jsou venku, ale za chvíli přijdou." Usmála se Claire, mezitím co hladila Jiffa. Ten jenom vyplázl jazyk. Vypadal směšně.

,,Tak já půjdu za nimi, jo? Chci jít do bazénu." Zasmála jsem se.

,,Jasně." Zasmála se.

..............

Plavala jsem si tak v bazénu a Jiff se mi ztratil z dohledu. Určitě byl někde ve stínu. Když jsem ho ale neviděla, tak jsem se šla kouknout na celou zahradu. Nikde nebyl.

,,Jiffe!"

,,Jiffonalde!"

,,Jiffy!"

Křičela jsem, ale marně.

,,Jiffe!" Vzlykla jsem.

Začala jsem běhat po ulicích. Bylo mi jedno, že se na mě lidi dívali jako na blázna.

,,Jiffe!" Už jsem brečela naplno.

,,Slečno, co se stalo?" Zeptal se pán co právě nesl zmrzlinu k jeho autu.

,,Ztratil se mi pes a nemůžu ho najít." Vzlykla jsem.

,,Najde se. Chcete pomoct?" 

,,Prosím tykejte mi. Jinak.. jsem Angelika Smith. Dnes jsem se přistěhovala z Osla. Bydlím u Whitových. A jestli by jste byl tak hodný.." usmála jsem se na něj.

,,Já jsem Erik. Moje syny znáš spíš-" nestihl to doříct a někdo mu skočil do řeči.

,,Tati tak pojď.!" Zařval nějakej kluk. Hlas mi byl povědomej, nevím odkud a bylo mi to jedno.

,,Marcusi počkej. Slečna ztratila pejska a pomůžu jí ho najít. Anne jeďte domů, dojdu pěšky." Řekl nazpátek.

,,Tak mi ho najdeme tati." Řekl někdo další.

,,Tak se ale brzo vraťte domů Martinusi." Řekl Erik. Proto mi je ten hlas povědomej! No nene. Vážně...??

,,To jako že v-vy js-jste v-vážně M-Marcus a M-Martinus?" Zakoktala jsem. Přece jsem byla jenom v plavkách, ubrečená.. prostě hrůza.

,,No.. jo.. jsme." Zasmál se Marcus.

,,Tak jdeme?" Zeptal se Martinus a my kývli hlavami.