I will NEVER let you go [ Marcus & Martinus FF ]

♥Chapter 3♥

,,A jak vypadá?" Zeptal se mě Marcus a lítostivě se na mě podíval.

,,Bílý pomeranian. Asi víte jak vypadá pomeranian, ne?" Vzlykla jsem.

,,Jo jasně, víme." Usmál se Martinus a dál se rozhlížel okolo sebe.

 ,,Nebreč. Najdeme ho." Obejmul mě Marcus okolo ramen. Dokonce se díval i do keřů a plotů.

............

,,Jiffe!" Zařvala jsem a běžela za ním. Kluci běželi za mnou.

,,Ty rošťáku." Zasmál se Marcus.

,,Ten je roztomilej. Říkali jsme ti, že se najde."

,,Martinusi. Říkal jsem to já." Vyplázl na něj jazyk Marcus.

,,Strašně moc vám děkuju." Usmála jsem se a oba je obejmula. Sice jsem byla jen v plavkách, ale než jsem si to uvědomila, už jsem byla ve vodě.

,,To si děláte srandu.." zasmála jsem se.

,,Jak vidíš, tak ne." Zasmál se Tinus. Ano. Můžu mu říkat Tinus. Teda.. spíš mi to nakázal. 

,,A kdo mě tam hodil?" Zasmál jsem se. Martinus ukázal na Marcuse a ten sklopil pohled a začal se červenat. Dělal, jako by zem byla moooc zajímavá a hrál si nohama s kamínky.

,,Aha." Řekla jsem.

,,Promiň." Uculil Marcus.

,,To nevadí, i tak jsem byla mokrá." Usmála jsem se na něj.

,,Jak že se jmenuješ? A adresa?" Zeptal se Martinus a jen jsme se zasmáli.

,,Angelika Smith. Přistěhovala jsem se z Osla a teď bydlím u Whitových."

,,Počkej.. takže jsi naše sousedka!" Vypískl Marcus.

,,Hmm.." pokrčila jsem rameny.

,,Ty nejsi ráda?"  Zeptal se smutně Marcus.

,,Hele.. řeknu to takhle..  jsem sice vaše fanynka, ale ne ta, co by nejradši bydlela pod vaší postelí." Zasmála jsem se ,,Ale jako ráda jsem. Jenom neumím vyjadřovat radost." Zasmála jsem se. ,,Neumím skoro nic." Povzdechla jsem si a dívala se na zem jako Marcus před chvílí.

,,To jsou jenom bláboly." Řekl Marcus.

,,Tak to mě neznáš. Někdy vám třeba řeknu co jsem si prožila." Řekla jsem a při pomyšlení na to, co jsem si prožila se mi nahrnuly slzy do očí.

,,Nebreč, nebo se taky rozbrečím" řekl Martinus.

,,Taky." Řekl Marcus.

.........

Kluky sice neznám moc dlouho. Ale.. oblíbila jsem si je.. hlavně Marcuse.

 3.7.2017 - Z deníku Angeliky Smith