I will NEVER let you go [ Marcus & Martinus FF ]

♥ Chapter 5 ♥

Celý den jsem nedělala nic jiného, než poslouchání písniček a videí o M&M. Musím říct, že mě to fakt hodně bavilo.  Byla sobota večer a venku bylo ještě teplo a světlo, tak jsem se rozhodla jít do bazénu.

Vzala jsem si svoje plavky a ručník. Vlasy jsem si dala do takového menšího drdolu, aby mi nepřekážely a šla jsem. Nazula jsem si žabky a vyšla ven.

Musím říct, že bazén mají fakt velkej. Délka asi pět metrů a hloubka tak 1,8 metru. Je to bazén oválného tvaru.

Vedle bazénu jsem si položila ručník a vyzula jsem si boty. 

Vlezla jsem do bazénu a chvilku jsem plavala jak idiot ze strany na stranu. Potom jsem tam začala dělat stojky, atd.. prostě gymnastiku ve vodě.

Asi po hodině mi začala být docela zima. Vylezla jsem a osušila se. Cítila jsem na sobě něčí pohled, ale bylo mi to jedno. Stejně mě včera celá ulice už v plavkách viděla, jak jsem běžela za Jiffem.

V tu chvíli jsem si zase vzpomněla na kluky. Jak mě Marcus utěšoval. Jak se mnou hledali Jiffa. Na všechno. Při představě na včerejšek jsem se usmála. Chtěla bych to zažít znova.

No ale to už je jedno. Vyšla jsem do pokoje a chtěla jsem se převléct. Zase jsem na sobě ucítila něčí pohled. Rozhlédla jsem se po pokoji, ale nikdo tam nebyl. Už mi asi fakt začíná hrabat.

Když jsem pro jistotu šla zatáhnout žaluzie, tak jsem uviděla za oknem protějšího domu. Počkat.. Marcuse? Tak to on se na mě celou dobu díval..?

Jenom jsem zakroutila hlavou a zatáhla žaluzie. Převlékla jsem se do sportovních Nike šortek a sportovní podprsenky Nike. Chtěla jsem si jít zaběhat. Docela to potřebuju.

Mám nastavenou trasu na 5 kilometrů. Snad to ještě uběhnu. Když jsem se rozběhla, tak bylo 18:59. Říkám vám to, protože chci aby jste věděli, jak jsem strašně pomalá.

Asi po dvaceti metrech jsem vedle sebe slyšela někoho jak taky běží. Koukla jsem se na něj.

,,Marcusi??" Zeptala jsem se ho. Upřímně.. nečekala jsem že zrovna on si se mnou půjde zaběhat.

,,Tak tě rád vidím." Zasmál se.

,,Já tebe taky, ale.. co tady děláš??" Zasmála jsem se.

,,Jak vidíš.. šel jsem si zaběhat a jak jsem tě před sebou viděl, tak jsem doběhl za tebou."

,,Jak myslíš, ale jestli chceš běžet se mnou, tak se připrav na 5 kilometrů a na to, že na mě budeš muset čekat." Zasmál jsem se.

,,V pohodě." Zasmál se.

Takhle jsme běželi těch pět kilometrů. Docela jsme se poznali. Musím říct, že mi je Marcus hodně sympatickej.