Never more /Short Story/

dvacet šest

,,Emelly! Kde jsi byla?!"
,,Vklidu Chelsie, řeknu ti to ráno"
,,Jak ráno?! Přijdeš si ze školy před půlnocí a děláš, jakoby se nechumelilo?! Měla jsem o tebe strach! A máma s tátou by ji taky měli, můžeš být ráda, že jsem jim nezavolala!"
,,Mamce s taťkou by bylo úplně u prdele kde jsem. My jsme jim u prdele Chelsie! Proč by se jinak ukázali doma jednou za měsíc a doufali, že mi budeš dělat matku?!"
,,Emelly! Tak to přece není! Mají akorát moc práce!"
,,Chelsie. Je ti devatenáct... Už bys byla dávno z domu, kdybys mě neměla na krku. Vlastně to je jedno, stejně tady svým způsobem bydlíme samy. Ještě že nám ty prachy posílají, nebo by nás rovnou mohli nechat pojít hlady, možná by se jim ulevilo"
,,Emelly!"
,,Nech mě bejt"